Bílá sobota v čase koronaviru

Otištěno v MFD 11.dubna 2020

Asi většina z nás ví, že dnes je tzv. Bílá sobota, kterou si spojujeme s Velikonocemi. Proč se jí ale říká bílá a hlavně, co si mají lidé v ten den připomínat, budou asi znát pouze křesťané. V křesťanském kalendáři katolické i některých dalších církví byl tento den uveden zcela odlišně od ostatních dní. Pro ně bylo vždy k danému datu uvedeno jméno světce, jehož památka se ten den slavila. Jenom u data, na které připadla velikonoční sobota – což je datum, které se každý rok mění – nebylo uvedeno nic. Příslušná kolonka zůstala prázdná – tj. bílá. Hlavní odlišnost Bílé soboty ale spočívá v tom, že se v katolických kostelích nekonají žádné mše. Jako by jeden den v roce najednou nebylo třeba si připomínat onen Boží zásah do dějin, kterým všichni křesťané zdůvodňují svoji víru a který podle víry katolíků každá mše činí účinným i v našem čase. Katolíci mají povinnost se nejméně každou neděli zúčastnit mše. Co má znamenat, že najednou mají prožít den, kdy žádná mše není? Proč je každodenní připomínání Boží moci náhle přerušeno a přichází den, kdy je všechno jinak – kdy „signál“ z onoho světa zmlkne?

Křesťané si tímto mají připomenout den následující po Kristově popravě a pohřbu na Velký pátek. Poprava byla provedena způsobem vyhrazeným těžkým zločincům. Potupnost agonie na kříži byla i v následujících staletích pociťována tak silně, že krucifixy, jak je známe dnes, se začaly objevovat až dlouhá staletí po Kristově smrti. Křesťané mají rozjímat nad tím, jakou ránu Kristův konec představoval pro jeho učedníky. Je pravda, že během jejich pobývání s Kristem jim tento opakovaně předpovídal svůj tragický konec. Evangelia však dokládají, jak se zdráhali jeho varování brát vážně, něco takového odporovalo jejich představě o někom, kdo přišel od samotného Boha.  Všichni byli příliš syny své doby, která byla plná očekávání Mesiáše, který konečně obnoví slávu Izraele a navždy vyžene okupanty. Nebylo divu. Tytam byly dny, kdy židovská království Juda a Izrael byla nezávislá.  Okolní velké říše si po dlouhá staletí podmaňovaly území těchto království. Je proto zřejmé, že zde tento sen o mocném králi osvoboditeli stále žil.

Zároveň ale byli Ježíšovi učedníci uneseni jeho přístupem k životu a lidem, který se tak odlišoval od dosavadních životních vzorů, a který jim znovu a znovu otevíral perspektivu a cestu ke království zcela jiné podstaty, než jaké kdy na světě bylo. Opakovaně s ním zažívali záblesky světla, které ukazovalo věci našeho světa v naprosto jiné souvislosti, než jak jim ji ukazovalo náboženství předávané předky a současnými učiteli.  

A náhle to všechno bylo jinak. V podobě kříže se před nimi vztyčila skutečnost! Pravda tohoto světa. Nebyl králem osvoboditelem! Co bylo ale mnohem horší, ono světlo, které s ním zakoušeli, ono zcela jiné království nebylo ničím proti zlobě zklamaného davu a pobouřených náboženských hodnostářů.  Toto světlo, které dávalo smysl jejich dosavadnímu životu, se ukázalo jako přelud. Jejich svět se zhroutil – budoucnost byla jedna černá díra!

V těchto dnech jsme svědky toho, že poprvé v lidských dějinách doslova všichni lidé, i v nejodlehlejších končinách, zažívají současně stejnou obavu. I obě světové války, o kterých bychom si mohli myslet totéž, se týkaly jen části lidstva. Celých kontinentů se netýkaly vůbec.

Dnes lidé na celém světě musí velmi podstatně měnit svoje chování a přitom vědí, že totéž se děje všude jinde.  Obvyklé formy práce a zábavy jsou pryč, nelze dělat žádné plány do budoucna. Budoucnost je náhle jeden velký otazník. Mnoho z toho, co neslo jejich životy, předpoklady, samozřejmosti, jasné souvislosti, to všechno je náhle pryč! 

    Před čelnými politiky vyvstávají tragická dilemata, o kterých při svém vstupu do politiky neměli ani tušení, že by se mohla vyskytnout. Buď hrozba bídy nebo hrozba bohaté žně Zubaté. V obou případech jim za to budou lidé spílat! Žádné PR, žádná vůle ke lži je z této situace nedostane.

Je to jako v těch pohádkách, kdy hrdina má dvě možnosti jednání – jedno povede k tomu, že bude zle, druhé k tomu, že bude ještě hůř! Co je ale v tomto případě pouhé zlé?

 Naděje se upínají k elitě – k odborníkům, kteří se vyznají v onom neviditelném podsvětě, ze kterého na nás útočí entity tak malé, že je nelze ani zašlápnout. Naděje je to rozumná, vždyť předchůdcům se v minulosti podařilo nalézt léky a vakcíny proti mnohem větším hrůzám. Jenomže tentokrát je útočník nový a bude zřejmě trvat ještě mnoho měsíců, než lék a vakcína budou k dispozici. Lidé si navíc odvykli pasivně snášet pandemie jako něco, s čím se toho nedá moc dělat.

Zatím platí, že svět, jak jsme ho znali před pár týdny, se nám zhroutil. Lidstvo tak prožívá jakousi univerzální Bílou sobotu.

Křesťané věří, že po Bílé sobotě přišla Neděle, kdy Kristus vstal z mrtvých. Evangelia ale podávají zprávu, že ani jeho nejbližší ho nemohli nejdříve poznat. Musel se jim sám deklarovat. Nestála totiž před nimi žádná resuscitovaná mrtvola známých a nyní oživlých rysů, ale bytost jiné podstaty.  Vítězství Bohočlověka nad smrtí nebylo něco dočasného, jako by tomu nutně bylo v případě resuscitace. Jednalo se o vítězství trvalé – v proměně v bytost, kterou již smrt nemůže zasáhnout.

Jako podobu bude mít lidstvo v Neděli, která přijde po této Bílé sobotě lidstva? To je hlavní otázka dneška! Je slyšet mnoho hlasů, že to už rozhodně nebude „jako tenkrát“. To jistě nebude, ale nic nenaznačuje, že by se lidstvo nemohlo vrátit do stavu, který se bude od minulosti lišit jen v bezvýznamných maličkostech. Prostá resuscitace předchozích poměrů. Připomeňme si, že po první světové válce si jen malá hrstka připouštěla možnost, že by se po té hrozné řeži Evropané mohli zase do sebe pustit o pouhou jednu generaci později. Zásadní změny v mezinárodní politice nebyly provedeny. Na druhé straně si ovšem můžeme být jisti, že nedojde k zásadní proměně lidstva, že nebudeme v úžasu říkat „Co se to stalo. Já ty lidi vůbec nepoznávám!“.   

Autor těchto řádků těžko může mít představu, co by se mělo v té které zemi odehrát, aby se lidstvo jako celek významně změnilo a celá dnešní bolestná zkušenost s koronavirem tak nepřišla nazmar.

Má určitou představu pouze o naší republice. Napříště by mělo být u nás nad slunce jasnější, že zavírat oči – v zájmu klidu pro byznys – nad poměry v jiných zemích se nám může setsakramentsky nevyplatit.