Článek k výročí ODA

(otištěno v Lidových novinách 19.12.2019 )

17.prosince 1989 se sešlo 13 lidí částečně z disentu a částečně z oficiálních struktur a založili Občanskou demokratickou alianci – ODA.

Zakladatelé považovali existenci politických stran ze nutnou podmínku pro demokracii. K tomuto názoru dospěli dávno před sametovou revolucí. Aby lid mohl určovat směřování země, potřebuje mít možnost volby – vybrat ty či ony osoby vyznávající plus mínus jejich pohled na svět a lidskou společnost a dát jim pravomoc tento pohled prosazovat.

Svůj pohled na společnost ODA jasně definovala svým zakladatelským manifestem Cesta ke svobodné společnosti:

Vedle podpory parlamentní demokracii a tržní ekonomice, kterou vyjadřovaly snad všechny ostatní tehdy vznikající strany, se v manifestu objevily dvě věci, které ODA od ostatních odlišovaly.

Za prvé podpora rozdělení parlamentu na dvě komory volené v rozdílnou dobu, rozdílným způsobem a s rozdílnými pravomocemi. Díky tomu má dnes ČR Senát, ve kterém nedominuje politická síla vynesená k moci náhodným výkyvem nálad ve veřejnosti a který tak může úspěšně čelit jejím pokusům změnou naší ústavy prodloužit si svoji nadvládu na mnohá další volební období. Schopnost se přenést nad okamžité mocenské potřeby a bránit naši ústavu prokázal Senát opět podáním žaloby na prezidenta ve věci jejího porušení.

Za druhé jasná deklarace toho, že ani politické svobody ani svoboda podnikání – tyto dva pilíře svobodné společnosti – samy od sebe nestačí zajistit její trvání, pokud v myšlení a jednání občanů nebude v dostatečné míře přítomná vůle k pravdomluvnosti, poctivosti, dodržování slibů a obětavosti. Jak ve sféře politiky, tak ve sféře hospodářské je pokušení konat v protikladu s těmito zásadami velmi silné a až příliš často se velmi vyplácí. Z toho důvodu se musí společnost opírat o třetí pilíř, který tvoří všechny ty mezilidské aktivity, ve kterých lidé potvrzují závaznost uvedených hodnot a navzájem se povzbuzují v jejich dodržování.  Příkladem jsou veřejné demonstrace těchto dnů. Tehdejší ODA by tyto demonstrace považovala za vítaný projev životaschopnosti české demokracie a nikoliv její ohrožení.

ODA byla do roku 1992 zastoupena v Federálním shromáždění celkem 11 poslanci a v ČNR 10 poslanci. V letech 92-96 byla zastoupena 14 poslanci v PS a třemi ministry ve vládě. V letech 96-98 13 poslanci a 4 ministry ve vládě. V Senátu v r.1996 bylo zvoleno celkem 7 senátorů za ODA. 

ODA měla lví podíl na úspěšném prosazení následujících věcí:

Restitucí obnovujících důvěru v triumf spravedlnosti navzdory desetiletím nadvlády lupičů a jako přidanou hodnotu rychlou privatizaci do rukou lidí s čistými penězi.  

Rozumné privatizace – vyvážené kombinace kuponovky a přímých prodejů.

Reformy zemědělství.

Nezávislosti ČNB na politické moci zaručující nejen bezpečnost úspor občanů, ale i existenci měny, na jejíž hodnotu se lze spolehnout i do budoucna. Nic není tak důležité pro investování podnikatelů do budoucnosti.

Kvalitní ústavy. Dnes je bohužel poškozená populistickými zásahy v období, kdy ODA již neexistovala, v podobě přímé volby prezidenta, možnosti Poslanecké sněmovny se rozpustit a vyvolat nové volby, kdykoli se jí zamane a možného veta téže sněmovny vůči žalobě Senátu na prezidenta.

Odsouzení komunistického režimu přijetím zákona o nelegitimnosti tohoto režimu.

Finanční podpoře charitativních organizací vyčleněním jejich podílu na výnosu z privatizace. Decentralizaci státu zřízením krajských samospráv.

Přijetí do NATO.

Sbližování s EU.

Kontrakt na plyn z Norska zbavující naši zem totální závislosti na dodávkách z Ruska.

O co se ODA snažila a co se jí nepodařilo prosadit:

Důchodovou reformu vytvořením investičních fondů, do kterých by občané odváděli část svých příjmů během aktivního období svého života. Výnosy z těchto fondů by pak významně doplňovaly důchody vyplácené z daňových výnosů. Jako startovací finanční „polštář“ těchto fondů navrhovala ODA část výnosů z privatizace státních podniků.

Liberalizaci bytového sektoru. Již v roce 1992 navrhovala ODA postupné uvolňování regulace nájemného doprovázené kompenzačními sociálními opatřeními. To bylo všemi ostatními stranami včetně ODS odmítnuto. Následky neseme dodnes.

Včasné provedení církevních restitucí.

Včasné odstátnění bankovnictví. Setrvalá držba velkých bank v rukou státu až do konce devadesátých let sice na jedné straně zajišťovala stálý přísun úvěrů velkým neefektivním podnikům a tím i volebně žádoucí nízkou nezaměstnanost, na druhé straně přesunula jejich nutnou racionalizaci a nárůst nezaměstnanosti na dobu, kdy se již ochota občanů k nutným obětem transformace významně snížila.  Nádavkem k tomu ovšem i velké díry v bilanci bank, které musel sanovat stát – tj. my všichni. To přispělo k diskreditaci ekonomické reformy.

Regulaci kapitálového trhu zabraňující tunelování investičních fondů.

Ve všech těchto případech nenalezla ODA pro tyto reformní kroky podporu u ODS, která se zřejmě obávala nepopulárnosti těchto kroků.

Po roce 1996 narůstaly uvnitř ODA rozpory mezi dvěma tábory členů. Jedni chtěli prosazovat kroky, které považovali za prospěšné pro naši zemi, bez ohledu na jejich nepopulárnost. Druzí naopak považovali za prioritu co nejlepší volební výsledek. Rozpory nakonec vyústily v otevřenou veřejnou roztržku a odchod některých známých členů. Následoval odvrat většiny jejích voličů, soumrak ODA a její zánik v roce 2007.  Je to velká škoda.

Nicméně autor tohoto článku by se rád dozvěděl o nějaké jiné straně, která toho tolik dokázala s tak malým počtem členů. Každopádně dík všem našim voličům, kteří nám to umožnili! Volili dobře a prospěli své vlasti!