Dezinformace ohledně rozdílu mezi ODS a ODA

Pracovní materiál vypracovaný pro představitele ODA pro jejich vystupování na veřejnosti

Vztah ODS a ODA není soubojem programů, ale svérázných osobností, které nejsou s to soužít v jedné straně, napsal J.Leschtina ve svém komentáři „Spojí levý Fénix dvě O“ (MF Dnes 29.9.1993.

       Je pozoruhodné, že tak prominentnímu novináři, jakým bezpochyby Leschtina je, uniká to, co bylo již v červnu 1992 jasné statisícům voličům a co je dnes jasné dvojnásobnému počtu lidí (preference ODA dosahovaly tehdy 12 %)- totiž, že ony „svérázné osoby“ nejsou s to soužít v jedné straně, protože se jejich názory na řešení nejrůznějších otázek, na vhodné způsoby politického jednání a na samotnou strukturu politické strany natolik liší, že představují naprosto odlišné strany a že by bylo nepoctivé vůči voličům nedat to najevo setrváváním v odlišných stranách.

       Odpovědnost ODA za funkčnost koalice v zájmu dokončení reforem a v zájmu zachování zahraniční pověsti ČR jako státu se stabilní vládou vyžaduje samozřejmě tlumení rozdílů a přijímání kompromisu způsobem, který usnadňuje vytváření konsensu uvnitř koalice.

        Je vskutku nešťastné, že toto sebeovládání odpovědné strany vládní koalice vede nějakého novináře k přesvědčení, že dvě zmíněné strany jsou vlastně stejné. Dovoluji si pro osvěžení paměti připomenout ty oblasti, ve kterých měla široká veřejnost možnost poznat rozdílné přístupy obou stran:

1. Hospodářská politika – oblast daní, podpora ochoty občanů investovat (pomocí nižšího zdanění dividend oproti zdanění úroků z bankovních vkladů), podpora alternativních zdrojů financování podniků (tj. podpora vzniku kapitálového trhu oproti současnému monopolu bankovních úvěrů), odpor k cenovým regulacím, ochota k deficitnímu rozpočtu, prosazování nezávislosti centrální (národní) banky na politické sféře, obhajoba dalších forem privatizace vedle kupónové metody.
2. Bytová politika – snaha ODA prosadit vytvoření tržního prostředí postupnou deregulací nájmů
3. Postoj ke sdělovacím prostředkům – obhajoba „rad“.
4. Postoj vůči slovenským nacionalistům a postup při dělení majetku mezi ČR a SROV.
5. Postoj k politizaci státní správy a kontrolních orgánů
6. Postoj k bezpečnostním službám
7. Postoj k volbě prezidenta
8. Postoj k církvím
9. Postoj k ustavení Senátu
10. Postoj k sudetoněmecké otázce
11. Postoj k institucím evropské integrace
12. Postoj ke způsobu vytváření koaliční politiky

    Za zmínku stojí i srovnání postojů ODA a ODS k důležitým zahraničním událostem

        Svoje úvahy o nerozlišitelnosti ODS a ODA rámuje pan Leschtina do obecné úvahy  o případné nutnosti čelit sjednocené levici sjednocenou pravicí. Musím se přiznat, že v této obecné formulaci považuji názor p. Leschtiny za zcela nesmyslný a dokonce věci pravice škodlivý. Ukažme to na konkrétním příkladě. Jestliže strana A má šanci získat X hlasů a strana B Y hlasů, pak jejich volení koalice popř. sloučení má význam jen tehdy, pokud strana AB má šanci získat X + Y + něco navíc. Výjimku z této kalkulace tvoří případ, kdy buď X nebo Y nebo obojí čísla jsou menší než 5 %.  To se však netýká ani ODS ani ODA. Podívejme se schválně, jak by dopadly loňské volby, kdyby se ODA řídila radou p. Leschtiny a uzavřela s ODS volební koalici. Přehled volebních výsledků a jejich analýza vedou k jednoznačnému závěru: ODS/ODA by sice získala více mandátů než samostatná ODS (resp. ODS/KDS), ne však tolik, aby mohla vládnout sama popř. v koalici s KDU-ČSL. Musela by tudíž přibrat do koalice i OH. Je tomu tak proto,poněvadž ODA získala hlasy těch proreformních voličů, pro které byly určité rysy ODS zcela nepřijatelné a kteří by v případě neexistence alternativy v podobě ODA dali své hlasy OH a pomohli tak této straně překročit 5 % práh. Vzhledem k silnému protireformnímu křídlu uvnitř OH by taková koalice znamenala Posun ČR doleva – a to vše díky „sjednocení pravicových sil“.

          V závěru chci konstatovat, že levice u nás prohrála ne proto, že je roztříštěna, nýbrž proto, že pro voliče byla přijatelnější pravicová alternativa (47.8 % pro pravici versus 42.3 % pro levici + 6 % pro republikány + 4 % pro strany a la přátelé piva). Pokud levicová demagogie začne být populární, tak žádné sjednocení pravice na způsob OF nezabrání jejímu vítězství. A tomu, aby se přízeň voličů neposunula směrem k levici zabrání mnohem jistěji dnešní vládní koalice než vláda jedné strany ukojené a ztučnělé v jistotě, že volič dá přednost jí bez ohledu na její vady než aby dal hlas opozici reprezentující absolutní zlo.