Dny poté

    Při vyhodnocování dopadu francouzského a nizozemského referenda na české zájmy je podle mého názoru třeba vycházet za dvou faktů:
    1. Lístek vyjadřující Ne vhodili ve Francií vesměs lidé, kteří považují Českou republiku ( samozřejmě spolu s dalšími novými členy EU) za nežádoucí politickou a ekonomickou konkurenci Francie. Tito lidé jsou nespokojeni s tím, že naše zboží, služby a pracovníci mohou (téměř) bez překážek soutěžit i ve Francii s francouzským zbožím, službami a pracovníky. Mnozí z nich pak jsou vůbec nespokojeni s tím, že Francie se musí v dnešní Evropě ohlížet i na zájmy jiných států a nejen svoje.Je proto v českém národním zájmu, aby politika, kterou tito lidé chtějí prosazovat, byla poražena.
    2. Bez ohledu na výsledek referenda ve Francii a v Nizozemí by Česká republika měla vlastními demokratickými procedurami rozhodnout o svém postoji k návrhu Ústavní smlouvy. Je to důležité ze dvou důvodů.Za prvé jako suverénní stát nesmíme připustit, že k tomuto závažnému dokumentu nezaujmeme postoj jenom proto, že Francie a Nizozemí se k němu postavily negativně. Odkdy platí, že vyjádření svojí představy o budoucnosti v EU bychom měli podrobovat rozhodnutí Paříže nebo Haagu?!S tím těsně souvisí druhý důvod. Pro další jednání o osudu návrhu ústavy je důležité, jak silný politický mandát pro svůj postoj budou jednotlivé státy mít. Pokud například bude ústava schválena v zemích představujících 80% obyvatel EU, pak budoucí jednání se státy, které návrh odmítly, bude vypadat jinak, než kdyby se rozhodování v jednotlivých státech vlivem francouzského a nizozemského Ne zastavilo. Česká republika by ale v každém případě samozřejmě měla aspirovat na co nejsilnější mandát pro tato jednání - ať už pro Ano nebo Ne. Být šedivou myší čekající až jiní svedou bitvu o náš zájem by bylo nedůstojné.Přiznám se k vlastními snu – návrh je schválen nejen ve všech nových státech, ale i v Británii. Ten nádherný rachot až by se dosavadní osa Paříž – Berlín začala přesunovat a natahovat…..!
1.6.2005