EU jako praktické dílo.

        (Napsáno 4.5.2006, nabídnuto a neotištěno)
       Článek „Velký pád evropské vrchnosti“ otištěný v MFD k dvouletému výročí vstupu naší země do EU je názorným příkladem chaotických dezinformací, které jsou na adresu této formy spolupráce v Evropě často pronášeny.
       Svoboda pohybu zboží, služeb, kapitálu a lidí po Evropě, kterou se podařilo dosáhnout, nemá historickou obdobu. Byla vytvořena postupně během dlouhých desetiletí metodou pokusů a omylů. Na tuto svobodu se může výrobce, investor nebo pracovník spolehnout pouze proto, že je dána řadou mezinárodních smluv a společných rozhodnutí evropských států, které se staly součástí práva EU. Na obranu těchto smluv proti pokusům politiků je porušit a tuto svobodu omezit byly z jednomyslné vůle členských států zřízeny instituce jako jsou Evropská komise a Evropský soudní dvůr.
        Je pravda, že svoboda není úplná. Český podnikatel sice může svoje služby poskytovat i ve Francii, ale musí přitom dodržovat francouzské mzdové a jiné předpisy. Evropský zákon (směrnici), kterým by se všechny členské země zavázaly, že napříště nebudou od podnikatelů ve službách vyžadovat splnění domácích předpisů, Francie odmítla podpořit. Protože se jednalo o směrnici, k jejímuž přijetí bylo třeba jednomyslnosti, francouzské veto stačilo k jejímu odmítnutí. Na druhé straně nic nebrání ostatním státům, aby vnitrostátními rozhodnutími otevřely svůj trh se službami naplno, tj. aby nevymáhaly plnění těch domácích předpisů, které fakticky zahraniční konkurenci vylučují. V celé EU vyjma Francie by pak v sektoru služeb působila plná konkurence. Důvody francouzského rozhodnutí byly čistě vnitropolitické. Vládnoucí francouzské politické strany se obávaly ztráty popularity vyplývající z nespokojenosti francouzských pracovníků služeb nad nepříjemnou konkurencí polských, českých, slovenských atd. pracovníků.
Uvedl jsem tento příklad záměrně. Ukazuje názorně, jak by to se svobodným trhem dopadlo , kdyby byly zrušeny všechny nadstátní instituce EU jako je Evropská komise a Evropský soudní dvůr. V reálném svobodném trhu, ve kterém si mohou lidé navzájem konkurovat, existuje stálý tlak na politiky, aby mocenským zásahem chránili tu či onu skupinu podnikatelů nebo pracovníků před konkurencí z jiných zemí, která jim bere zákazníky. Volby nejsou nikdy daleko a demagogů připravených apelovat na tzv. „obranu národních zájmů“ je vždy dost! Jen díky tomu, že politici jednotlivých členských zemí tuto možnost v EU již nemají, zůstává lidská svoboda podnikat v EU zachována.
      Příklad rovněž ukazuje, že zásada jednomyslnosti rozhodování o důležitých otázkách má svoje negativa a snižuje akceschopnost EU jako celku.
Jako každý lidský výtvor, může i EU zaniknout. K tomu by stačilo, aby jednotlivé státy z EU vystoupily, popř.aby jí změnily v něco tak irelevantního jako je již existují OBSE. Zánikem institucí EU se Evropa vrátí k plné nadvládě hlavních mocností: Německa, Francie, Británie a … Ruska. Dokud voliči ve všech těchto zemích budou i nadále ve své velké většině podporovat liberální politický a hospodářský řád, pak zůstane svoboda v Evropě samozřejmě zachována i po rozpadu EU. Žádný malý stát si pak nedovolí ochranářská opatření namířená proti těmto velkým zemím, neboť odvetná opatření by byla okamžitá a drtivá. Nicméně stačí jedny volby v jedné z těchto zemí proti liberálnímu řádu a dominovým efektem protireakce, kterému již nebudou čelit žádné instituce EU, může svoboda zmizet z celé Evropy.
      Zničení Evropy může rovněž přijít z vnějšku. Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU není dodnes ničím jiným, než po čem volá autor uvedeného článku jako po ideálu: ad hoc spoluprací té či oné skupiny států. Proto je EU z vojenského hlediska trpaslíkem závislým na dobré vůli amerického superstátu poskytovat mu ochranu. To ale nemusí trvat věčně. Je proto nejvyšší čas postoupit v integraci dále.