Ex post dopis levicovému politikovi.

    Když jsem se vrátil do kanclu, pročetl jsem si podrobněji Tvůj článek. Je to vyjádření zklamání nad mnohými zly, které se objevily po 89 a přiznání, že jsi je nečekal či alespoň ne v takové míře. S některými položkami na seznamu zel bych sice nesouhlasil, ale to není podstatné, neboť s mnohými souhlasím. Čeho ale lituji je vyústění článku – velmi beznadějné. Vzpomněl jsem si totiž i na Tvoje konstatování v samotném závěru našeho setkání, kdy jsi řekl, že se neúčastníš na Bílou sobotu žádné vigilie, tj. liturgie vzkříšení. Při níž si totiž připomínáme a zároveň sami sebe utvrzujeme ve víře, že žádné zlo nemělo, nemá a nebude mít poslední slovo. Mimo katolickou církev k této víře přispívá každý, kdo rezignovaně neláme hůl nad špatností světa. U Tebe jsem moc takovéto víry vskutku nenalezl.

    Možná je to tím, že se Ti svět jeví mnohem horší než ve skutečnosti je. Tím nemyslím to, že považuješ za zločiny více věcí či dějů ve světě než já– naopak myslím si, že oproti mně považuješ za průser mnohem méně jevů – ale to, že

1.     v Tvé optice jsou lidé téměř bezmocnými hříčkami démonů, kterým jako zmatený bezbožník dáváš krycí kolektivní jméno „zájmy“

2.     posuzuješ lidi podle toho, jak posuzuješ myšlenky, které hájí nebo stranu konfliktu, v nichž jsou účastníky

3.     při posuzování lidí, stran konfliktů a společností používáš – a to zcela chaoticky a účelově - absurdní optiky: když někdo není zcela bílý musí být nutně skoro černý, a kdo není zcela černý, musí být nutně považován za skoro bílého

    To první se projevilo mj. v diskusi o konfliktu v X, kdy jsi ty, kdož střílí, učinil neviňátky oproti těm, kdo jim poskytují zbraně. Mne by v životě nenapadlo vinit za zločiny proti lidskosti páchanými vládními milicemi nikoliv tyto milice a danou vládu, která jim to dovoluje/přikazuje, nýbrž zahraniční státy jenom proto, že této vládě platí za suroviny/koncese či co já vím dalšího a tak jí usnadňuje tuto válku vést. Rovněž ani ve snu například nepochybuji, že za zločiny IRA jsou vinni její členové. Vina mj. i našich komunistů, že je podporovali, je až na druhém místě. Za nenávist a pohrdání lidskostí projevovanou IRA mohou výlučně její členové + mnozí obyvatelé severního Irska + žurnalisté, kteří její činy schvalovali či omlouvali. Komunističtí aparátčíci dodávající Semtex či Kaddáfí dodávající zbraně mají svojí vinu – podporu zla - ale ta nijak neumenšuje vinu IRA a je druhotná. Bez vůle ke hříchu ze strany IRA by zahraniční podporovatele nezmohli v Irsku nic. 

    To druhé vyžaduje trochu úvodu. Jedna myšlenka se od druhé skutečně může lišit stejně jako bílá od černé. Myšlenky, že je země plochá, že 3+ 7 = 10.1 nebo že člověk má právo, aby celý svět mu sloužil, se od myšlenek, že země je koule, 3+7=10 a žádné takové právo neexistuje liší vskutku tak jako černá od bílé – je mezi nimi propastný rozdíl. To ale vůbec neznamená, že se lidé, kteří tyto myšlenky hlásají či vyznávají, liší od těch, kteří jim oponují, navzájem stejně propastně- tj. že jedni jsou andělé a druzí ďábli. Toto byl mimochodem tragický omyl katolické církve v minulých dobách, kdy se ze správného úsudku, že omyl/nepravda/lež nemají žádných práv a je nutno je potlačovat, usuzovalo, že stejně je nutno (či přímo povinno) zacházet i s lidmi, kteří hlásají nepravdy či lži. Marxistická nenávist vůči každému, kdo nesdílel marxistické myšlenky je stejného rodu, byť oproti dřívějším dobám nelidsky zbavená jakékoliv víry v lidskou svobodu volit si svoje postoje.  Dnešní nenávistnost v politice je jenom pokračováním – naštěstí již jenom stínovým – tohoto vskutku ďábelského bludu.  Totéž rozlišení platí i u konfliktů. Je nekonečně mnoho černobílých konfliktů – např. konflikt mezi policií/společností a sériovým vrahem v nějakém městě, kterého se policie snaží dopadnout. Mezi policisty stíhajícími vraha může být i někdo, kdo je ještě horší člověk ne-li přímo mnohočetnější a krutější vrah než ten, kterého se snaží dopadnout.  I mnoho dalších policistů nemusí být žádní světci. To ale nic nemění na tom, že úsilí policie je nanejvýš spravedlivé/bílé.  Tím, že plně podpořím stíhání vraha, nijak nepovyšuji policisty na úroveň světců, a zároveň tím, že bez problému přiznám jejich problematické charaktery (různé odstíny šedi) nijak neproblematizuji „bělost“ jejich úsilí. Jinými slovy – černobílost konfliktu absolutně nedeterminuje, že lidi v tomto konfliktu proti sobě stojícím lze třídit na bílé a černé. Ale naopak „bělost“ nějaké kauzy nijak nevyběluje černé skutky a černý charakter těch, kdož je páchají ve jménu této kauzy.   Na křižovatce se společnost ocitne, pokud by se ukázalo, že policie během pátrání ve snaze dostat se vrahovi na stopu umučila někoho k smrti. Pokud by pachatelé tohoto činu nebyli potrestáni, nýbrž amnestováni či dokonce obdivováni a vyznamenáni, pak sice vrah byl dopaden, ale úmyslná vražda či něco horšího by se stalo v dané společnosti za určitých okolností stalo něčím dovoleným či dokonce doporučeným vzhledem k účelu. To by - toto ale jako dogma drží pouze katolíci a možná nějaká další církev/víra – vedlo k nedozírným špatným následkům, neboť:“Co platno člověku/společnosti, že získají bezpečí a vládu nad celým světem, když ztratí svojí duši“. Jinými slovy: pokud se v boji proti nějakému zlu použijí zlé prostředky, pak se nejenže tyto prostředky nestávají dobrými, ale zdánlivě poražené zlo se ve skutečnosti přesune do tradice/kultury dané společnosti v podobě jiného zla coby něčeho dovoleného a v budoucnu ji znovu ohrozí.

   Chci tím vším říci, že na světě máme co do činění – kromě několika málo „bílých“ světců – s lidmi, jejichž morální kvalita jsou různé odstíny šedi – od světle šedé do tmavě šedé. Společnosti se od sebe liší tím, nakolik jsou v nich spíše lépe organizováni – a tím pádem vlivnější - ti světle šedí než ti tmavě šedí.  Žádná není čistě bílá ani čistě černá, ale mohou stávat lepšími nebo horšími mj. i podle toho, jak se na takových křižovatkách zachovají.

    Z našich rozhovorů jsem usoudil na naprostý chaos ve Tvém hodnocení různých společností. A to je ten třetí bod. Nejsi prostě ochoten rozlišovat různé odstíny šedi. Kdyby to alespoň znamenalo to, že všechny hodíš do jednoho „černého“ pytle, pak by si člověk mohl –byť s povzdechem – říci, že se zase jeden člověk upsal ďáblu pesimismu a stařeckého mrzoutství a dát na modlení. Ty ale dštíš oheň a síru na společnosti, ve kterých ti světle šedí lidé mají mnohem větší šanci ovlivnit dění než ve společnostech, pro jejichž projevy a požadavky požaduješ omluvy, pochopení a vstřícnost. Zájmy Ruska,  ve kterém se v dějinách zacházelo s lidmi jako s hnojem, a zájmy Číny, v jejichž dějinách se s lidmi zacházelo hůř než s hnojem – v obou případech bez jakýchkoliv účinných kolektivních výčitek svědomí - mají podle Tebe mít přednost před zájmy EU a Spojených států? Česká republika je pro mne přes všechno bídu její politiky, korupci a upadlou žurnalistiku, atd. zářícím majákem civilizace oproti Rusku – o Číně ani nemluvě. Nevidím žádný důvod, proč by moje vlast měla vycházet vstříc zájmům Ruska nebo přijímat čínský pohled na svět s jejich společným kultem velikosti a hrubé síly.  Základní axiom naší zahraniční politiky musí být držet se na straně těch světleji šedivých – bez jakýchkoliv iluzí, že se jedná o „čistě“ bílé světce. Ty tmavě šedivé samozřejmě nesmíme považovat za „černé“ ďábly. Jako katolík považuji za svoji povinnost se modlit a doufat, že se stanou méně temně šedivými, ale do té doby, než budou tyto modlitby vyslyšeny, je třeba mít s nimi společného co nejméně!