Je senát zbytečný?

Nízká účast ve volbách do části Parlamentu ČR zvané Senát opět vyvolá polemiku o jeho účelu a legitimitě.Patřil jsem k přesvědčeným zastáncům Senátu již v roce 1989, kdy jsem zakládal spolu s několika přáteli politickou stranu. Do jejího základního manifestu jsem proto prosazoval jasný požadavek rozdělení zastupitelského sboru na dvě části: Poslaneckou sněmovnu a Senát.Potřebnost politických stran byla pro mne samozřejmostí. Aby si lidé mohli vybrat směřování své země, musí mít možnost vybírat si své zástupce mezi lidmi, kteří jasně deklarují různé představy o tomto směřování. Pokud politické strany skutečně soupeří o moc, pak vnášejí do sféry moci tolik potřebnou konkurenci, která znemožní, aby se utvořila skrytá oligarchie mocných napříč všemi stranami. Existence takovéto oligarchie je velmi nebezpečná pro demokracii, neboť otupuje schopnost demokracie čelit korupci a podkopává důvěru voličů ve smysluplnost voleb. Avšak soupeření o moc, tj. urputný zápas o přízeň voličů, podrobuje politiky tlakům a pokušením věnovat veškerou svoji energii věcem krátkodobým a být lacinými populisty. Bez ohledu na nechuť mnohých politiků nad takovým stavem, významným faktorem pro politický úspěch je schopnost reklamně mediální prezentace, schopnost vyklouznout povrchní frází z obtížných a komplikovaných otázek a pečlivé se vyhýbání nepříjemným tématům. Když k tomu připočteme každodenní provoz politických stran a jejich vnitřní sváry, které stravují značnou část sil politiků, pak je jasné, že jim bohužel zbývá pramálo energie, aby v takové atmosféře věnovali patřičnou pozornost dlouhodobějším a hlubším otázkám fungování státu jak navenek tak dovnitř.Pokud chceme, aby v nejvyšším zákonodárném sboru – Parlamentu České republiky – mohli působit lidé, kteří se budou zabývat především těmito věcmi, pak musíme být všemi deseti pro Senát.Samotná existence Senátu jako druhé komory Parlamentu je ale pouze podmínka nutná, nikoliv postačující k tomu, aby Senát plnil roli pečovatele o dlouhodobé zájmy státu. K tomu je zapotřebí, aby v něm byly osobnosti, které kromě politického přesvědčení či barvy mají ještě něco navíc. Pro to „navíc“ neznám lepšího slova než moudrost. A právě v tomto směru mohou voliči sehrát rozhodující roli! Neměli by se automaticky spoléhat na to, že z nitra jim blízkých stran budou navrženi vždy ti praví kandidáti vhodní pro roli senátora. Měli by se zajímat o to, zda minulé výkony kandidáta, jeho vzdělání a postoje dávají naději, že bude schopen odolat okamžitým náladám a taktickým potřebám politických uskupení v jejich manévrech na politickém bojišti. A podle toho se rozhodovat.Pokud tomu tak nebude, stane se Senát jenom časově posunutou kopií Poslanecké sněmovny a otázka jeho legitimity zůstane naléhavá.2004