K pádu Afghanistánu

Neotištěno

 

Důsledky pádu Afganistánu

Pavel Bratinka:

11.září 2001 džihádisté etablovaní v Afganistánu napadli USA. Někdo to přirovnal k útoku na Pearl Harbour v 1941.

Toto přirovnání je chybné —útok z 11/9 byl mnohem horší.

V případě Pearl Harboru byla zlem motivace pro útok — šíření japonského impéria —a zákeřnost, neboť mu nepředcházelo vyhlášení války. Nicméně samotný útok byl útokem válečníků na válečníky.

V případě džihádistického útoku bylo zlem všechno: motivace-prosazení šárii po celém světě, dále zákeřnost, ale hlavně povaha útoku jako takového — byla to masová vražda civilistů, která si jen šťastnou náhodou vyžádala „pouhých“ 2977 mrtvých (více než kolik amerických vojáků zahynulo v Pearl Harboru)

Americkou odpovědí na Pearl Harbor byla válka, svržení atomových bomb a okupace Japonska. Japonsku —kromě popravy největších válečných zločinců — byla nadiktována demokratická ústava, což bylo jeho kultuře naprosto cizí typ zřízení. A je tam dodnes, aniž by to Japonsku musel dnes někdo vnucovat.

Odpovědí na 11/9 bylo svržení Talibánu intenzivním bombardováním a s pomocí místních nepřátel Talibánu. Talibánský režim se přitom zhroutil velmi rychle. Následovala okupace a nastolení nového režimu založeném na volbách, který byl sice islámský, ale ve srovnání s Talibánem se jednalo o vládu svobody.

Po několika letech, kdy se Talibán nezmohl na žádné podstatné útoky, začal ze svých základen v Pákistánu znovu podnikat útoky. USA na ně reagovaly jednak posílením své vojenské přítomnosti a jednak budování místních ozbrojených sil.

Od roku 2015 afgánská armáda nesla hlavní tíhu boje proti snahám Talibánu vrátit se k moci.

Ztráty Američanů v období 2015-2020: 91 z toho 63 vojáků zabitých v boji.

Ztráty afghánských ozbrojených sil v období 2015–2020: 45 000 + 14 000 policistů

Z hlediska USA se proto nejednalo o žádnou nekonečnou válku — nejednalo se totiž už vůbec o žádnou válku!

Udržovat Talibán mimo moc a umožňovat většině obyvatel Afganistánu užívat si svobodu (a pro mnohé nevídanou životní úroveň) nestálo USA skoro nic. Kromě prospěchu obyvatel Afganistánu z toho však plynul pro USA navýsost strategický prospěch:

1. Každý další rok zadržování Talibánu hlásal do celého světa, že pokud někdo napadne USA, odpověď bude drtivá a bude mít pro útočníka trvalé nepříznivé následky.
2. Nepříznivost následků nespočívala pouze v udržování Talibánu mimo moc. Mnohem horší bylo pro něj to, že se každým dalším rokem měnila i afgánská společnost a stále více se vzdalovala tálibánským idejím.

Toto všechno bylo zahozeno!

Zahájení jednání s Talibánem prezidentem Trumpem ze zcela zřejmým úmyslem mít možnost ještě před prezidentskými volbami oznámit termín stažení amerických sil bylo pro Talibán jasným signálem ztráty vůle USA se v Afganistánu angažovat, byť jen nepatrným způsobem. Pro Talibán to bylo obrovské povzbuzení — světlo na konci tunelu. Zároveň americký souhlas s tím, že u jednání nebude afgánská vláda, musela nutně tuto vládu a její ozbrojené síly demoralizovat.

Konečný výsledek jednání – totiž stažení amerických sil výměnou za slib Talibánu, že nebude na svém území hostit žádné skupiny, které by podnikaly útoky na USA, nemá historickou obdobu co do naivity. Pro příslušníky Talibánu je životním posláním následovat jednoznačný příkaz Koránu a hadís: podrobit celý svět Alláhovi a jeho nařízením— šaríi, tj. vést džihád. Pokud se nevěřící podrobí, tak se střílet samozřejmě nebude, ale pokud ne, tak džihád znamená válku. Historicky pravověrný muslim nemůže uzavřít s nevěřícími skutečný mír (tj. smír) – může uzavřít pouze příměří, pokud jeho boj za podrobení nevěřících vázne. Nemůže ale bránit horlivějším muslimům příměří nerespektovat, a i přes neúspěchy boje něm pokračovat. Pro takové potlačování horlivosti jednoduše nenalezne v Koránu argumenty. Pokud by tedy vedení Talibánu chtělo skutečně bránit Al Kajdě či jiným džihádistům pokračovat v teroru vůči nevěřícím, nebude schopno to obhájit a rychle bude nahrazeno „skutečnými“ věřícími. 

Co je ale vpravdě nejpřízračnější na celém sledu událostí je skutečnost, že si zřejmě americká vláda neuvědomovala, jak podstatnou částí bojové síly afgánské armády jsou američtí vojáci a civilní odborníci navzdory jejich malému počtu Byli doslova páteří afgánské armády Zajišťovali funkce, bez nichž je armáda navzdory — nebo právě kvůli — moderním zbraním velmi oslabená a náchylná ztrácet vůli bojovat.

Za prvé sběr a vyhodnocování informací. Bez toho je každá armáda slepá. Za druhé logistiku.  Sebelepší zbraně jsou na nic, když není munice, a vůle bojovat slábne, když vojáci nemají jídlo či vodu a zraněné nikdo neevakuuje a posily nepřicházejí.  Za třetí moderní zbraně a technika potřebují často velmi sofistikovanou údržbu – obzvlášť když jsou používány v tak náročném terénu, jakým je Afganistán. A konečně – odhodlání vojáka bojovat je významně ovlivněno vědomím, že se brzy dostaví pomoc — obvykle v podobě leteckých úderů. Tak tomu doposud bylo. Vždycky nakonec dorazili Američané se svojí drtivou leteckou podporou Proto Talibán neměl v držení ani jediné provinční město. Když se v roce 2015 pokusil dobýt Kunduz, se zlou se potázal.

Všechny tyto služby byly během formování afgánské armády a následných bojů nepřetržitě k dispozici. Vzhledem k velmi nízké úrovni vzdělání – rozšířená negramotnost i nedostatek technického vzdělání — nebyla afgánská armáda schopna tyto služby zajistit sama. Velkou roli hrála samozřejmě i korupce.

A tyto služby byly náhle afgánské armádě odebrány. Jinými slovy, klíčová součást této armády jednoduše z bojiště zběhla!  A od takto oslabené armády se očekávalo, že bude účinně bojovat proti nepříteli, který byl naopak povzbuzen vidinou toho, že vítězství — tj. uchvácení moci — je konečně reálná možnost!

Ze strany Spojených států se jednalo jednoduše o zradu spojence, který krvácel i za jejich zájem.

Takže jaké jsou důsledky?

 

Všichni špatní hoši (a samozřejmě i špatné dívky) ve světě se radují, neboť USA se jim jeví jako papírový tygr, který je navíc slepý a neví, co činí. Ostatní hoši a dívky jsou deprivováni. K jejich deprivace přispívá další skutečnost, která jim pomalu dochází. Že totiž USA měly za prezidenta člověka, který se ze všech sil snažil a snaží zničit nejen mocenský, ale i politický a morální kredit své země. Učinit jí v očích světa menší, než kdy byla. Takové trochu bohatší Rusko. Jak sám prohlásil, žádný podstatný rozdíl mezi USA a Ruskem nevidí!

 

Polemika s jedním přítelem:

Odpovědi Pavla Bratinky:

Výše uvedené úvahy mě přiměla k zamyšlení nad historickými paralelami i aktuálními závěry. 

1. Útok na USA nevedl Afganistán ani Talibán, ale Talibánem chráněná hrstka fanatiků zvaná Al Kaida, na Pearl Harbour útočilo Japonsko jako jiná světová velmoc.

Rozlišovat Talibán a Al Kajdu z hlediska jejich vůle k vedení džihádu nelze. Je nemyslitelné, že bin Ladin by o svých záměrech vedení Talibánu neinformoval. Talibán po předchozích útocích Al Kajdy – např. na ambasádu USA v Tanzanii v 1998 – nechal Al Kajdu nerušeně dál působit a připravovat další útoky. Říkat, že nezaútočil Talibán, ale Al Kajda, je totéž, jako říkat, že v 68 na nás nezaútočil Sovětský svaz, ale sovětská armáda.

2. Japonsku byla vnucena demokratická ústava, ale její aplikace nebyla vynucována dvacetiletým pobytem US Army, Japonci ji, byť původně cizí typ zřízení, vzali za svou a dodnes to trvá bez vnějších intervencí. Kdyby to takto hladce šlo v Afganistánu, tak dnes nemáme co debatovat a řešit.

Tady musím přičinit trochu delší poznámku:

Japonsko mělo už před WWII demokratické volby! Je pozoruhodné, že se to obecně neví. Nicméně demokraticky zvolení politici byli pod tlakem japonského Talibánu – fanaticky nacionalistické části armády. Premiérové i velitelé armády, kteří jim kladli odpor, byli vražděni, přičemž viníci často nebyli potrestáni a nikdo se nevzchopil k tomu, aby provedl důkladné čistky v armádě. Porážka Japonska tyto živly zdiskreditovala a přítomnost okupačních vojsk zabránila zbytkům fanatiků jakkoliv ohrožovat tvorbu politických stran a narušovat volby v roce 1946.

Samotný pojem „vnucování“ demokracie je zcela nesmyslný. Navozuje představu, že lidem byla pod bodáky uložena povinnost chodit k volbám a volit tu či onu stranu, přičemž části lidem bylo nařízeno být členy nějaké strany a kandidovat. Nic takového se přeci neděje. Bodáky okupační armády jsou namířeny na lidi, kteří by chtěli druhým lidem bránit v účasti na demokratickém životě – chodit k volbám nebo dokonce kandidovat.

Když Američané svrhli tálibánskou vládu a vyhnali Al Kajdu, nepřicházelo do úvahy, aby ihned odešli. Talibán i Al Kajda by se rychle vrátili zpět a vše by bylo při starém. Zároveň nemohli dost dobře nechat zemi bez nějaké vlády. Co mohli dělat jiného než se pokusit o to, aby taková vláda měla nějakou formu legitimity? Volby se jevily jako jediná cesta ke vzniku takové vlády. Vzhledem k tomu, že Talibán nebyl a není ze své podstaty ochoten ani částečně  tolerovat žádnou jinou – ať už demokratickou nebo diktátorskou – vládu než svou vlastní, museli Američané chtě nechtě investovat do vytvoření afgánské armády schopné čelit návratu Talibánu k moci. Schopnost Talibánu udržovat svoji bojovou sílu závisela do velké míry na ochotě Pákistánu poskytovat mu na svém území přístřeší. Chybou Američanů bylo, že nevyvinuli na Pákistán dostatečný tlak.

 

3. Ztráty US Army 2015-20 nezahrnují ztráty nás a spojenců, ale hlavně nezohledňují válečné výdaje a nutnost udržovat americké vojáky daleko od domova. Přitom situace v Afganistánu se v poslední době minimálně nelepšila – spíše naopak – a paralela s Vietnamem byla politicky příliš podobná.

I ztráty spojenců byly v posledních letech nepatrné. Co se týče celkových nákladů na operace, tak u USA se jednalo o 40 miliard dolarů ročně, tj. o 0.19 % HDP.  Samotné vydržování 35 000 amerických vojáků v Německu, kde se samozřejmě žádné bojové operace nekonají, stojí 8 miliard. Takže samotné vydržování pár tisíc vojáků v Afganistánu mimo území USA stálo ještě mnohem méně peněz.

 

4. Je opravdu otázkou, zda se v posledních letech afgánská společnost opravdu významně měnila, vzdalovala tálibánským idejím a jak dlouho by trvalo, pokud vůbec, aby dokázala vládu Talibánu svými silami odmítnout. 

Cela jedna generace vyrostla bez jeho nadvlády. V zemi dokonce bylo několik set policistek, což bylo předtím naprosto neslýchané. Rovněž informační propojenost obyvatel se světem vzrostla „neurekomkrát“. Kdyby tálibánské ideje měly skutečně masovou podporu, nikdy by se Talibán nemusel uchylovat k válce a teroru, mj. i hrozbám útoků proti voličům.   

 

5. Hodnocení specifikuje roli Trumpa, ale nijak nehodnotí roli Bidena, který rozhodně měl možnost věci uspořádat jinak. To je zásadní i v konečném hodnocení důsledků: může za to Trump, který to slíbil a učinil úvodní kroky, nebo Biden, který měl dost času i práv to změnit?

Biden samozřejmě může za to, že nezvrátil rozhodnutí Trumpa. Ale Trumpovo rozhodnutí ukázalo, že i když Američanům způsobíš 11.září, nakonec vyměknou. Nejsou schopni vytrvat. I kdyby Biden – za dost vysokou vnitropolitickou cenu – jeho rozhodnutí zvrátil, džina americké slabosti by do láhve již nevrátil!

 

6. Pokud bychom přijali fakt, že muslimové musí prosazovat džihád, event. minimálně nebránit jiným muslimům v jeho prosazování, popřeli bychom nejen přístup většiny současných muslimských států a vlád, ale i přístup afgánské vlády v posledních 20 letech. 

Nikdo nemohl zpochybnit existenci těch textů koránu/hadís, kterými Islámský stát ospravedlňoval nebo přímo odůvodňoval svoje zvěrstva. Rovněž odkaz vůdce IS na chápaní těchto textů muslimy v historii byl zcela neprůstřelný. Pár let po smrti zakladatele islámu vyrazily muslimské armády do agresivních dobyvatelských válek. Jeruzalém padl již v roce 640 a pár let později i prastará Persie. Vznikl první chalífát. V období nám časově bližší převzala prapor podrobování světa Allahovi Osmanská říše. A to, co bylo – minulost – má v islámu rozhodující váhu. Chalifát vyhlášený Baghdádím přímo odkazoval na minulost.

 

Platí samozřejmě i to, že pokud chce muslim žít v míru s nevěřícími, najde v koránu rovněž texty, kterými se může hájit. Tento fakt však, bohužel, by nás vůbec neměl uklidnit. Nedávná událost v Pákistánu velmi přesně ilustruje, proč tomu tak je.

 

V roce 2011 byl guvernér Pandžábu zavražděn jedním ze svých osobních strážců. Důvodem vraždy byla skutečnost, že se guvernér vyslovil proti zákonům trestajícím rouhání a přimlouval se za milost pro křesťanku, která byla odsouzena k smrti podle těchto zákonů.

Naproti tomu se pohřbu jeho vraha popraveného v 2016 účastnily statisíce.

Korán/hadísy poskytují části muslimů inspiraci a povzbuzení k nenávisti k jinak věřícím a k válce za účelem jejich podrobení. A z nich se zase část odhodlává džihád skutečně realizovat, přičemž ti z nich, kteří na to nemají žaludek nebo odvahu, je morálně povzbuzují a různým způsobem jim pomáhají. Ostatním muslimům, kteří toto chápání nesdílejí, však korán a hadísy neposkytují žádnou inspiraci, žádné argumenty k vytvoření protiváhy – duchovní, společenské, politické a v posledku mocenské – která by dokázala nenávistnou část marginalizovat a jejich čtení koránu přesvědčivě zdiskreditovat. V Pákistánu nenašli ani odvahu jít na pohřeb člověka, který uskutečňoval jejich vizi islámu.

Vliv nenávistné části pakistánských muslimů také donutil vládu, aby umožnila Afgánskému Talibánu mít bezpečné útočiště na pakistánském území. Čas od času sice provede pakistánská armáda určitý zátah na aktivní domácí teroristy s tichým souhlasem většiny obyvatel, ale k žádnému zákroku typu Ataturkovy reformy Turecka se nikdy neodhodlala.

Muslimské vlády respektují mocenské reálie a příkazy k džihádu ignorují. V tom mají implicitní podporu většiny svých obyvatel, kteří sice konají určitá požadovaná náboženská gesta, ale jinak chtějí pokojně žít. Totéž platí i o příslušnicích mocenského aparátu.  I většina místních fanatiků se spokojuje pouze s vyslechnutím nenávistných kázání, neboť ví, že přejít k činům by znamenalo téměř jistě žít krátce a mizerně.  Ti nejodhodlanější odcházejí do zahraniční všude tam, kde probíhají boje. Tam sice také žijí krátce, ale zbývající průběh života naplňuje jejich nejhlubší tužby.

Talibán se ale zmocnil vlády jménem džihádu, a proto bude pod stálým tlakem ještě více džihádističtějších fanatiků.

 

 

 

.