Nejvyšší čas něco dělat!

(Umístěno na www.ihned.cz
v listopadu 2015)

Na rozdíl od 99%  času trvání organizovaných společností ovládaných úzkou vrstvou vládců žijeme v demokratickém uspořádání, kdy o směřování země rozhodují volby.  O výsledku voleb i o chování vlád rozhoduje to, jak se cítí většina obyvatel a komu přičítá zásluhu nebo naopak vinu za svoji situaci.

Velkou roli v tom hraje samozřejmě ekonomická situace. Pokud je dobrá, tj. je nízká nezaměstnanost a příjmy většiny rostou, podpora extrémních a jurodivých politických stran je nízká. Pokud se ale
situace začne zhoršovat, pak se pro uvedené extrémisty a pomatence otevírá větší prostor. Tomu zabránit nemůžeme. Čemu ale zabránit můžeme je, aby tento prostor dosáhl politicky nebezpečných rozměrů. Zatím se ale nezdá, že by si to představitelé vyspělých států a hospodářského života dostatečně uvědomovali.
V tomto závěru mne utvrdily události posledních let počínaje kolapsem finančních trhů v 2008 následovaném kolapsem mnoha bank následovaném recesí většiny vyspělých ekonomik a konečně dramatem řecké nesolventnosti. Tyto události a hlavně veřejná odezva na ně vyjevily velmi alarmující
skutečnost:  téměř totální neznalost základních mechanismů ekonomiky a bankovnictví nejen mezi běžnými občany, ale i mezi velmi vzdělanými lidmi.

Člověk hlásající, že Země je deska nesená čtyřmi superslony, kteří stojí na hyperželvě, by sotva dosáhl otištění svého tvrzení v časopise pro astronomii nebo geodézii. Nicméně shodně fantaskní tvrzení z oblasti
ekonomiky jsou běžně tisknuta i v seriózních mediích a pronášena předními politiky.

Nedávno byla v jedněch seriózních novinách, které čtou spíše ekonomicky  vzdělanější čtenáři, otištěna úvaha o tom, jak velký problém je zadlužení světa. Svět prý dluží částku rovnající se více než 50 % jeho ročního HDP. Jinými slovy: obyvatelé světa si užívali většího bohatství, než jaké vytvořili svojí prací.
Jednalo se tedy o přibližně 40 000 miliard dolarů, které obyvatelé světa utratili za zboží a služby, aniž si na ně vydělali svojí prací. Autor zcela logicky konstatoval, že by celý náš svět musel více než půl roku pracovat bez nároku na mzdu, aby ten dluh splatil. To je opravdu hrozná perspektiva. Jen chyběla informace, komu že by ten dluh náš svět splácel. Byli to Marťané nebo obyvatelé Jupitera, kteří nám rozmařilým pozemšťanům půjčili, abychom si mohli koupit výrobky a služby, které oni mimozemšťané vyrobili.

Jindy se zase může čtenář dočíst, že Německo vydělalo na řecké krizi tím, že investoři v panice ukládali svoje peníze do dluhopisů německého státu, které ale "vyplácely" záporné úroky, čímž Německo
na úrocích ušetřilo 100 mld €. Autor se nenamáhal ani zjistit, kolik procent z německého státního dluhu drží samotní Němci, kteří naopak na záporných úrocích prodělali.  Je to ve skutečnost skoro 50% německého státního dluhu. Stát samotný vskutku ušetřil, ale Německo jako celek ušetřilo pouze polovinu z uvedené částky! Za předpokladu ovšem, že všechny dluhopisy byly vydány a koupeny až v dobách, kdy úroky klesly k záporné hodnotě. Autor však žádné údaje o tom, jakou část německého státního dluhu tvoří dluhopisy se
zápornými úroky a jakou část z nich koupily neněmecké subjekty, neuvádí.  Proč taky? Nemusí se obávat, že by se běžný čtenář těchto údajů dožadoval.

Jindy se zase člověk může dočíst od předního ekonoma významné banky, že euro nepomohlo vzájemnému obchodu států, které ho přijaly, neboť podíl jejich vzájemného obchodu na jejich celkovém zahraničním obchodu nevzrostl. Skutečnost, že od roku 2000, kdy bylo euro přijato, podstatně
vzrostla kupní síla států BRICS a tudíž jejích podíl na světovém obchodě a tudíž i na zahraničním obchodě států eurozóny, zřejmě dotyčnému ekonomu unikla.

A pak ty nekonečné výtky, že během krize státy nepomáhaly lidem, ale pouze zachraňovaly banky!  Toto tvrzení u běžného příjemce vyvolává představu, že se ze státního rozpočtu zachraňovaly jachty a kaviárové
přesnídávky bankéřů.

Poslední verze tohoto tvrzení pochází od německých levicových poslanců odmítající pomoc Řecku s tím, že peníze nejdou řeckému lidu, ale řeckým bankám.  

Pokud tato tvrzení o nemravném zachraňování bank místo pomoci lidem pronášejí politici i v parlamentech, je to vskutku o strach. Alternativa, že pouze lžou, neboť dobře vědí, jak je to ve skutečnosti - to by byla radostná zpráva!  Bohužel je téměř jisté, že nelžou a mluví z přesvědčení. Lidé mající osudy národů ve
svých rukou vykazují úroveň znalostí o fungování hospodářství na úrovni analogickou s tou, jakou měly národy v šerém dávnověku o naší Zemi: sloni a želva!  Nelze se vyhnout závěru, že nevědí
o tom, že drtivá většina peněz, kterými banky disponují, jsou peníze z běžných účtů občanů a podniků, a že záchrana bank vždy spočívala v záchraně těchto peněz, tj. pomoci občanům a podnikům a nikoliv vlastníkům bank.

Tragikomickým příkladem obecné neznalosti byl křik, který ze rozlehnul  v roce 2013 v  okamžiku, kdy eurozóna oznámila, že na záchranu kyperských bank budou muset přispět i lidé, kteří v nich mají
uloženy peníze.  Rozčílení vkladatelé to označovali za loupež.  Zřejmě si představovali, že jejich peníze v těch bankách jsou pořád uložené v nějakých trezorech, a že nyní jim část těchto peněz ty banky vezmou, aby zaplatily nějaké svoje ztráty. Zřejmě vůbec netušili, že právě tyto jejich peníze ty banky dávno prošustrovaly a že vůbec mají veliké štěstí, že se někdo jiný - v tomto případě Evropská centrální banka  - pokusí alespoň část jejich peněz zachránit.
 Nebyla to ničí povinnost a milí vkladatelé mohli o všechny peníze nad pojištěnou částku přijít! Místo vděčnosti za to, že jejich soukromé peníze, které si zcela svobodně uložili v kyperských bankách, budou alespoň částečně zachráněny penězi jiných občanů, dostalo se autorům tohoto řešení jen nadávek.

Ve výčtu nepravd a vyložených nesmyslů o událostech z finančního světa, kterým věří i velmi vzdělaní lidé, by bylo možno pokračovat velmi dlouho.  

Tento stav všeobecné ignorance o fungování bank a peněz v hospodářství nelze odbýt s tím, že stejná ne-li horší ignorance vládne prakticky, co se týče všech oborů moderní vědy a technologie.  Ano - je pravda, že jen pár desítek jedinců v každém státě rozumí teorii obecné relativity nebo má alespoň určitý vhled do posledních výzkumů vztahu mezi výskytem určitých genů a pravděpodobností výskytu rakoviny či jiných chorob, kterých se obávají široké vrstvy obyvatel. A přestože dnes je počet mobilních telefonů srovnatelný s počtem obyvatel světa, neexistuje žádný člověk schopný obsáhnout všechny poznatky a know-how
potřebné k výrobě i toho nejjednoduššího mobilu. Oblasti všeobecné ignorance vědeckých a technických oborů lze sice vyjmenovávat do nekonečna, ale u všech bude platit, že nijak neovlivňují volební preference voličů. Naproti tomu ztráta zaměstnání a potíže s rodinným rozpočtem ovlivňují jejich preference zásadním způsobem. Pokud bude převládat ignorance základních faktů o moderním hospodářství, pak hrozí moderní obdoba honu na čarodějnice. V obtížných dobách přeci nikdy nechybí fanatičtí hlasatelé jednoduchých vysvětlení příčin mizérie a jejich viníků. V podmínkách demokracie a moderních komunikačních
prostředků umožňujících prakticky každému hlásat přes internet svoje názory celému světu hrozí, že se ona ignorance projeví v podobě masové voličské podpory extrémistickým silám.

Je proto nejvyšší čas, aby byla zahájena masivní osvěta laiků - a těmi jsme skoro všichni - seznamující je se základní abecedou  finančnictví a bankovnictví.  O tuto osvětu by měli mít na prvním místě zájem politici, kterým voliči svěřili do rukou naše osudy. Ale o nic menší zájem na ní by měli mít i profesionální
bankéři - především z ČNB, na jejichž hlavy se v nedávné době snesl příval absurdních výčitek či dokonce nadávek za to, že podle svého nejlepšího vědomí a svědomí plnili svoje zákonem uložené povinnosti.