ODA post factum

      Návrh, jak v MFD komentovat za ODA výsledek voleb v červnu 1996.

      ODA post factum.

       K základním principům svobodné společnosti patří, že princip konkurence je třeba uplatňovat nejen v hospodářství, ale i v oblasti sdělovacích prostředků.

        Na stránkách MFD zaznívá a bude zaznívat celá řada názorů na výsledek voleb, jeho příčiny a role jednotlivých stran. Princip konkurence vyžaduje, aby občas zazněl názor i nějakého představitele politických stran, jejichž činnost je v daném listu komentována.

         Nejen během volební kampaně, ale již dávno před ní vnímala ODA jasné signály toho, že v zemi narůstá nespokojenost s politikou vládní koalice. Mnohým lidem začaly na koalici vadit především tři věci:

          Jasná převaha ODS v koalici způsobila, že odpovědnost za tento stav byl připisován především jí a tím zase především jejímu předsedovi Václavu Klausovi.

1. Duch sebeuspokojení a bagatelizování mnoha problémů
2. Arogantní styl vládnutí a to nejen na centrální úrovni, ale i na úrovni okresní a komunální.
3. Nepřítomnost odvážné a mobilizující vize dalšího postupu

    Jedinou možností, jak zachránit vládní většinu, bylo nabídnout veřejnosti program jasně pojmenovávající problémy a nabízející vizi konkrétních kroků k jejich řešení.

    Přesně takový je volební program ODA s jeho liberální vizí svobodné společnosti, po které tak volá i komentátor Leschtina ve svém článku „ ODS nehořela a ani voliče nemohla zapálit“ – MFD, 3.6.1996.

    Bohužel se ODS a ČSSD podařilo vytvořit atmosféru, že hlavním střetem bude klání mezi vizí ODS a vizí ČSSD. Malá viditelnost vize ODA tak způsobila, že nezanedbatelné procento z těch voličů, kteří nijak netoužili po pečovatelském státu nabízeném ČSSD, vidělo v hlasování pro ČSSD jediný způsob, jak dát aroganci a sebeuspokojení koalice, kterou ztotožňovali s ODS a tu zase především s Václavem Klausem, lekci. Udělali to podle všeho na poslední chvíli a s nelehkým srdcem, přičemž dnes toho možná mnozí litují. Je však již pozdě.

    A musím přiznat, že kus viny na tom má i ODA. Měla mnohem dříve a mnohem jasněji a mnohem hlasitěji vystoupit ze stínu ODS. Měla se zviditelňovat mnohem razantněji, a to bez ohledu na to, že by zato byla některými komentátory kritizována. Volby totiž ukázaly nad slunce jasněji starou pravdu: nerozhoduje přátelskost či nepřátelskost komentářů, ale pocity lidí, zda ta či ona strana vnímá jejich hodnoty, obavy a touhy..