Ohlednutí za jednou bytovou debatou

Vážený pane doktore,

Rád bych přičinil pár komentářů ke včerejší po mnoha stránkách velmi živé debatě u našeho společného známého.

Moje dávná zkušenost mne poučila, že pokud je účastníků více než 7, je obtížné diskutovat i tehdy, drží-li se všichni účastníci jednoho tématu. Než se totiž našinec dostane ke slovu, aby reagoval na nějaký vyslovený názor, posune se debata výroky předchozí respondentů někam jinam. Z tohoto hlediska debata vyhověla, neboť počet mluvících byl maximálně sedm. Ostatní pouze naslouchali. Nicméně její průběh potvrdil jiný můj názor, že debaty, které nemají moderátora, mají malou hodnotu, co se týče opravdu důkladného probrání nějakého tématu. Jsou ale samozřejmě užitečné v tom, že leccos vyjeví o samotných účastnících a jejich myšlenkového světa.

Symptomatický byl výrok hlavního hosta, že by se měla ČT zrušit, protože už neprovádí „exit polls“, které jsou přeci tak důležité pro politické strany. Je to ukázka toho, jak dlouholeté stranictví pomalu, ale jistě mění hierarchii hodnot – na prvním místě je strana, tj. její volební výsledky. Zájem státu, zájem celku je - v lepším případě - až na druhém místě. Rovněž i jeho výrok, že po neúspěšných volbách má být stranické vedení smeteno, tento postoj vyjevil křišťálově jasným způsobem. Mělo by přeci záležet na tom, z jakého důvodu preference klesly! Pokud vedení prosadilo velice nepopulární kroky, které ale byly nutné pro dobro či rovnou dlouhodobé přežití země či celé naší civilizace, pak pravidlo, že volební výsledek je vše, je cestou do pekel. První zastávkou na této cestě je pak diskreditace politických stran jakožto egomaniakálních útvarů  a vzestup Babišů a Pirátů. Mimochodem, ač nesouhlasím tím, že Piráti jsou větší zlo než Babiš, v jednom klíčovém ohledu se voličům Babiše poctivě dostává to, co volili  - totiž Babiše. Kdo volil Piráty si ve skutečnosti nezvolil svoje zástupce, kteří byli na kandidátkách, ale chomáč naprosto neznámých členů bez mandátu, kteří ale vnitrostranickým klikáním rozhodují o tom, jak budou jejich poslanci hlasovat.

Projevy pana viceguvernéra zase ukazovaly na zarážející povrchnost úsudku. Mluvit o tom, že zvýšení výdajů na armádu na 2 % by v případě Německa znamenalo jeho militarizaci, ukazují na absolutní neznalost historie – tj. toho, jak vypadaly skutečně militarizované státy a společnosti. U takhle významného činitele je takováto neznalost historie vskutku znepokojující.

Co mne ale hlavně znepokojilo byl jeho postoj jednak k transferům podezřelých peněz i k roli eura v řecké krizi. My v Evropě bychom měli být na peníze pocházející z divných zdrojů velice citliví – už kvůli vlastní sebeúctě. Zavírat oči nad penězi pocházejícími z kriminálních aktivit jenom proto, že na tom vyděláme, otupuje nevyhnutelně naší vlastní schopnost odolávat pokušení lhát a krást – stáváme se tím dokonce podílníky na lupu!

K euru a Řecku. Krize vypukla nikoliv kvůli jeho malé konkurenceschopnosti způsobenou nemožností devalvovat svoji měnu, nýbrž provalením se vysokého dluhu řeckého státu – značně vyššího, než řecká vláda předtím přiznávala. Tento dluh vznikl díky uplácení voličů oběma hlavními stranami v zájmu jejich volebního vítězství.  Řečtí voliči si tedy dlouhá léta žili na účet cizích zemí. Proč ale bankéři a vedoucí dalších finančních ústavů ty řecké státní dluhopisy kupovali? A to rovněž za peníze, které nebyly jejich! Jak to, že neznali dějiny Řecka?  Proč si nepromluvili s nějakými znalci řeckého státního aparátu, řecké politiky a řecké mentality vůbec dřív, než utratili jeden cent svěřených peněz za řecké dluhopisy?  Neslyšel jsem, že by někde byli tito lidé voláni k odpovědnosti nebo alespoň vyhozeni z jejich pozic. Vůbec se o jejich totálním selhání nemluví. Mne dvě návštěvy na pár dní v Řecku v devadesátých letech stačily přesvědčit, že je to Orient s jeho přetvářkou a proradností, kde lež, mam a klam nejsou považovány za hříchy. Jedná se o dědictví osmanské nadvlády, která Řeky na dlouhá staletí vytrhla s vlastních evropských dějin.

Euro pouze odstranilo kurzové riziko při půjčování Řecku, tak jak platnost koruny na našem území odstraňuje kurzové riziko, když si pan Novák jde do banky požádat o úvěr. Přesto by se ale každá banka rychle rozloučila se zaměstnancem, který by poskytl úvěr člověku, u kterého je zřejmé, že ho nebude splácet. Těžko by se vymlouval na to, že za to může česká měnová unie.

Strany nadevše – stát až na druhém místě.

Bankéři a investoři nevinní

Transformace EU