Pokus o předpověď politického počasí

Napsáno v červenci 1998 po schválení menšinové vlády ČSSD, nabídnuto, neotištěno.

       ČR má vládu, jejíž program získal ve volbách podporu  32 % voličů a ve Sněmovně tak získal 37 % poslanců. To je z hlediska Ústavy ČR zcela v pořádku, neboť za určitých okolností stačí k vyslovení důvěry vládě podpora pouhých 34 poslanců, tj. 17 % z celkového počtu 200.

       Zcela jiné počty ale platí v případě svržení vlády vyjádřením nedůvěry – k tomu je zapotřebí absolutní většina všech poslanců, tj nejméně 101.

       Závěr č.1: ODS odchodem ze Sněmovny při hlasování o důvěře mohla posadit ČSSD na trůn sama, ale sesadit ji sama nemůže bez dohody s KDU-ČSL a US.

       ČSSD bude mít zájem realizovat přinejmenším tu část svého programu, která jí udržuje přízeň jejích voličů. V těchto bodech může jejích 74 poslanců počítat s podporou 24 poslanců KSČM. Ke schválení návrhů zákonů předkládaných ČSSD tedy stačí, aby se pouhých 5 poslanců z ostatních stran nezúčastnilo hlasování.

      Závěr č.2: ODS nemůže zabránit přijetí žádného návrhů ČSSD bez faktické spolupráce s KDU a US.

       Předpokládejme, že v zájmu zmaření levicových experimentů ČSSD tato faktická koalice ODS, KDU-ČSL a US bude utvořena a že ČSSD bude při hlasování neustále porážena.Pak je ale zřejmé, že ona faktická koalice ODS, KDU a US bude muset dospět nejen ke shodě, že návrhy ČSSD je třeba zamítat, ale i ke shodě v pozitivním smyslu, tj. ke shodě  o tom, v jaké podobě mají být předlohy schvalovány, jinak by jejich politika byla nazírána jako pouze destruktivní. Pokud by ale taková shoda vznikla, pak by vyvstala otázka, proč tyto tři strany nevytvoří řádnou vládní koalici, když se dokáží shodnou na programu. O tom, zda a jaká koalice vznikne rozhoduje ve vyzrálých demokraciích právě a jedině možnost dohodnout se na kompromisním programu (V Nizozemí trvala úporná jednání o programu koalice celé tři měsíce).  U nás se bohužel o možnosti programové shody mezi ODS, KDU a US nejenže nejednalo, ale ODS dokonce ani k takovému jednání ostatní strany nevyzvala! Byly jsme pouze svědky vzájemných kategorických výzev k omluvám, uznání vin, k přísahám poslušnosti, k slibu politické mlčenlivosti a dokonce k závazkům aktivní obhajoby vůle a názorů druhých stran.

       Rád bych se mýlil, ale můj odhad proto je, že ODS nebude mít vůli hlasovat spolu s KDU-ČSL a US podle svého volebního programu tak, aby poměry v ČR odpovídaly. Takováto faktická shoda (formalizovanou dohodu s KDU-ČSL a US smlouva mezi  ČSSD a ODS vylučuje) by totiž rychle vedla i k nutnosti dohodnout se na společné vládě, neboť ČSSD by nebyla ochotna u ní setrvat v podmínkách neustálých parlamentních porážek. Takovéto pozdní vytvoření vlády respektující výsledek voleb by ovšem vyžadovalo od některých politiků vpravdě státnický vzmach, neboť by to znamenalo přiznání předchozího selhání. Člověku se o takovém přerodu politiků ve státníky u nás chce alespoň občas snít, neboť vytvoření vlády ODS, KDU-ČSL a US by znamenalo návrat standardní politiky do ČR.

       Vraťme se ale k šedivé skutečnosti. Pro ODS bude z mocensko-prestižních (a senátně-volebních) důvodů nepřijatelné, aby CSSD prosazovala svoje předlohy na základě faktické dohody s KDU, která je jí programově nejbližší. S největší pravděpodobností proto nastane to, že ČSSD na základě jednání s ODS v některých konkrétních věcech nebude prosazovat to, co by těla a vyjde programově vstříc ODS, přičemž ODS zase na oplátku umožní schválení některých levicových předloh. Tak tomu bude alespoň do senátních voleb, neboť obě strany mají zájem na vzájemné spolupráci při podpoře svých kandidátů.

       Jinými slovy, politicky a programové vzato budeme mít vládu koalice ČSSD a ODS, ve které ale bude ODS slabším partnerem než by odpovídalo jejímu volebnímu výsledku.. A dobrou vůli ODS potřebuje ČSSD pouze do senátních voleb.

       Závěr č.3: Bez vzmachu některých našich politiků ke státnictví nás po senatních volbách čekají politicky nejisté/nestandardní časy.