Evropská unie sekaček a drinků

David Klimeš - komentátor HN

Hospodářské noviny  11. 7. 2016

Brexit probudil po celém kontinentu nevídanou vlnu frustrace z Evropské unie. Ale Británie jen odšpuntovala něco, co bylo na kontinentu přítomné. Kde se to však v Evropanech bere, když každý z nás musí souhlasit s tím, že unijní klub je to nejlepší, co se nyní jako politické a ekonomické zajištění nabízí? Tak se podívejme, o čem minulý týden hlasoval Evropský parlament, a pochopíme.

Co myslíte, že se ze sáhodlouhého seznamu usnesení europoslanců dostalo na titulní stránku nejčtenějšího českého bulváru? Ochrana unijních hranic? Firemní daně? Ne. Byly to předpisy pro sekačky s titulkem: "Další nařízení EU: Revoluce v zahradních sekačkách! Které nám zakážou?" Aby nebylo pochyb o jasné distinkci "my" a "oni", v anketě promluvili euroskeptici Petr Mach a Jan Zahradil.

A to čtenáři českých novin mají ještě štěstí, že si nikdo nevšiml hádky mezi Evropskou komisí a europarlamentem o energetických nápojích. Komise chtěla, aby na energy drincích bylo upozornění, že kofein zvyšuje bdělost a výkon (to asi kdyby někdo nevěděl, co znamená slovo energetický). Europoslanci však mysleli na mladé, a protože děsivá směska obsahuje i hodně cukru, nechtěli na nápoj ještě více upozorňovat už tak obézní evropské teenagery, a smetli návrh ze stolu.

Jistěže u všech podobně bizarních návrhů se nakonec dopídíme toho, že si návrh nevymyslel nikdo z Bruselu, ale nějaký národní úředník. Vždyť i nejslavnější euromýtus o Bruselem zakázané klasické žárovce vznikl tak, že v roce 2007 německý ministr životního prostředí Sigmar Gabriel požádal komisi o urychlený zákaz a následně to všichni (i Češi) schválili.

Je ale opravdu nutné hned po brexitu, kdy se vyvalilo všechno to brblání ohledně nevhodně se federalizující Evropy, hlasovat o sekačkách a energetických nápojích? Tedy o něčem, co by se mohlo regulovat na národní úrovni (pokud vůbec)? To se nespraví tím, že budeme pokrytecky volat po odstoupení předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, protože je moc politický (právě proto ho tam národní lídři po nevýrazném předchůdci dosadili). To se spraví jen naším důsledným zájmem o dění v Bruselu a uplatňováním principu subsidiarity, což je ptydepe pro selskou úvahu, zda se věc nemůže řešit na nižší než evropské úrovni. Pokud by Evropané pociťovali, že si sekačky a energy drinky řeší doma a na evropské úrovni řeší terorismus, imigraci či politiku vůči Rusku, pak bychom se dalších brexitů nemuseli bát.

Moje reakce

Vážený pane redaktore. 

Chci reagovat na Váš komentář  v HN z 11.7., nazvaný EU sekaček a drinků. 

Reakci posílám Vám a nikoliv Vámi zmíněnému bulváru. Noviny tohoto typu budou vždy plodit podobné zhůvěřilosti a nemá smysl jim to vymlouvat a vyzývat je k elementární úctě k faktům. Tím by jenom ztrácely čtenáře.

Vy ale pracujete pro zcela jinou třídu informačních zdrojů, a proto se na Vás obracím.

K věci samé:

Měl jste zřejmě na mysli schválení Nařízení EP a Rady o požadavcích vztahující se na mezní hodnoty emisí a schválení typu spalovacích motorů v nesilničních pojízdných strojích.

Pod termínem nesilniční pojízdné stroje se rozumí všechno od sekaček, přes stavební stroje a generátorové agregáty až po motorové železniční vozy, lokomotivy a plavidla vnitrozemské plavby. Všechny využívají celou řadu různých spalovacích motorů, přičemž tyto motory významnou měrou přispívají ke znečišťování ovzduší a v rámci EU jsou příčinou zhruba 15 % emisí oxidů dusíku (NOx) a 5 % emisí částic (PM).

Za prvé k faktu projednávání dané věci

Návrh byl předložen Komisí již v září 2014.  Od té doby probíhal proces dohadování a schvalovaní, a to  jak v EP, tak v Radě. Tento proces zahrnuje jednání a lobbování všech možných dotčených stran a na rozdíl od zákonodárného procesu u nás trvá velmi dlouho. Na pořad jednání pléna EP se návrh  dostal přirozenou cestou právě teď v červenci.

Cílem tohoto návrhu je totiž ochrana lidského zdraví a životního prostředí a zajištění řádného fungování vnitřního trhu s motory používanými v nesilničních pojízdných strojích. Klade si rovněž za cíl řešit otázky konkurenceschopnosti a zajištění souladu s právními předpisy.

V souladu s politikou EU v oblasti kvality ovzduší je cílem návrhu usilovat o postupné snižování emisí z nových motorů, které jsou uváděny na trh, a postupem času tak nahradit těmito novými motory starší typy, které jsou zdrojem většího znečištění. Očekává se, že výsledkem by mělo být velmi výrazné celkové snížení emisí, které se ovšem bude v jednotlivých kategoriích motorů lišit podle toho, jak přísné jsou konkrétní požadavky, které se na ně již v současnosti vztahují.

Návrh by měl rovněž zmírnit tlak nutící členské státy přijímat zvláštní regulační opatření, která mohou narušovat fungování vnitřního trhu. Návrh si také klade za cíl odstranit překážky bránící zahraničnímu obchodu, čehož chce dosáhnout zavedením harmonizovaných pravidel a omezením regulačních překážek, které vznikly v důsledku rozdílných požadavků týkajících se emisí. A to zejména se zřetelem k většímu sblížení požadavků platných v EU a ve Spojených státech.

Tento návrh konečně také přispívá ke konkurenceschopnosti evropského průmyslu, protože zjednodušuje stávající právní předpisy vztahující se na schválení typu, zvyšuje transparentnost a zmírňuje administrativní zátěž.

Jinými slovy – smyslem nařízení je ochrana lidského zdraví a odstranění překážek či brzd volnému obchodu. Zajistit volný obchod je smyslem existence EU od počátku. Úkol chránit lidské zdraví, resp. životní prostředí byl přijat členskými státy později, ale je rovněž součástí poslaní EU. Předkládat návrhy v tomto směru je povinností Evropské komise. Neexistují proto žádné důvody, proč by kvůli Brexitu měly instituce EU přerušit práci na něčem, co jim členské státy uložily. Proč by výsledky hlasování v jednom členském státu mělo druhým státům zabránit, aby dále prosazovaly svůj zájem na ochraně lidského zdraví a usnadňování vzájemného obchodu i obchodu se světem?

Za druhé vlastní skutečný dopad návrhu

Nařízení pouze zakazuje od r. 2020 prodávat na trhu EU mj. sekačky emitujícími škodlivé látky nad určitý limit. Žádné existující sekačky nebudou zakázány. Budou sekat až do konce své životnosti. Je to přesná analogie postupu v devadesátých letech, kdy se začaly zavádět emisní limity na auta. Tyto věci nelze řešit individuálně na národní úrovni, a to hned ze třech důvodů. Za prvé jedním z principů jednotného trhu je, že výrobek legálně uvedený na trh v jedné zemi, nesmí být v jiné zemi zakázán.  Zrušení tohoto principu by znamenalo zavést opět hraniční kontroly na pohyb zboží a schvalovací procedury na prodej toho či onoho zboží vyrobeného v cizině (a například kontrolovat na našich hranicích, zda polské potraviny neobsahují sůl na posyp silnic, pokud by to bylo v Polsku povoleno a u nás nikoliv). Dalším problémem je, že například lokomotivy, jichž se nařízení týká, budou jezdit po celé EU. Alternativou je přepřahat lokomotivy na různých hranicích!  Za třetí - vítr roznášející emise žádné národní hranice nerespektuje.

Je vhodné poznamenat, že pokud bude Británie chtít mít i po vystoupení skutečně stejný přístup na trhy EU jako má dnes, pak bude muset stejné limity zavést i pro mašiny nejen vyráběné v Británii, ale i pro mašiny vyrobené někde v Commonwealthu a  prodávané v Británii. A pokud vznikne v EU návrh na zpřísnění těchto limitů, bude Británie  mít mnohem menší možnosti jejich přijetí nějak ovlivnit. Bude mít samozřejmě možnost limity nepřijmout, ale se zákazem nejen vývozu, ale i provozu dotčených strojů v EU.

Na pravou míru je třeba uvést i Vaší poznámku o původu zákazu klasické žárovky:

Na počátku bylo rozhodnutí členských států postupně zakazovat v EU prodej neefektivních spotřebičů energie v závislosti na dostupnosti náhrad s mnohem vyšší účinností. Politické rozhodnutí demokraticky zvolených politiků mělo podobu směrnice EP a Rady. Bylo motivováno nejen ekologickými ohledy, ale i potřebou snížit závislost EU na dovozu energie z velmi problematických regionů – tedy velmi racionálními důvody. Směrnice pak zmocnila Evropskou komisi, aby vydávala příslušná nařízení v závislosti na uvedené dostupnosti náhrad. Bez tohoto zmocnění by Komise žádnou možnost zakázat žárovky neměla. Je třeba se též zmínit, že i v případech, kdy je Komise zmocněna k nějakému aktu, musí tento akt získat souhlas příslušného výboru uvnitř Komise, který se skládá ze zástupců členských států. Navíc i EP má v řadě případů možnost zasáhnout a Komisi určitý akt zakázat přijmout.

Nemám pochyb o tom, že relativně těsné vítězství  Brexitu bylo způsobeno několika lživými tvrzeními jeho zastánců: o celkové výši peněz plynoucí z Británie pryč, o nemožnosti kontrolovat svoje hranice, o blízké záplavě Turků, o migrantech z nových členských států zatěžujících britský rozpočet, abychom jmenovali ty nejkřiklavější.  Boris Johnson sám navíc mluvil jako komunistický agitátor o tom, že z volného pohybu pracovních sil mají prospěch jenom boháči v čele velkých společností, neboť snížené platy pracovníků vedou k větším ředitelským prémiím. Není divu, že když takhle mluvil „konzervativec“, mohl extrémní levičák Corby jenom mlčet, aby nevypadal jako nějaký stoupenec kapitalismu. Svoji roli sehrály i dlouholeté kampaně britských bulvárů. Dlouhý seznam lží a nesmyslů jimi systematicky hlásanými lze snadno nalézt na internetu.

Nečekám, že by se naše bulváry chovaly jinak. Co ale očekávám, že alespoň solidní media zůstanou na straně pravdy a budou informovat ty, kteří o pravdivé informace stojí. Bohužel po přečtení Vašeho komentáře jsem si musel povzdechnout: With friends like these, who needs enemies?

Hlavním problémem ale nejsou media, ale pasivita národních politiků. Příkladem je i naše země, kde na výpady na adresu EU pronášených řadou čelných politiků, nikdo z jejich úrovně nereaguje. Přitom nepravdivost a nesmyslnost většiny výtek je taková, že jen trochu obratný politik by to musel považovat jako výbornou přihrávku na smeč. A určitě by neměl problém se dostat do medii. Bohužel mlčí.

Zdraví    

                  Pavel Bratinka