Příležitostné chvály 2010

  V této rubrice chci psát o věcech, které se mi líbí a které by taky nemusely být

    Nákupní střediska

    Leden 2010

    Rád jezdím nakupovat do nákupních středisek. Jejich příchod k nám osvobodil obyčejné zaměstnané lidi z jednotvárné lopoty běhání od jednoho obchodu k druhému v zoufalém závodu s časem, neboť úderem 6 hodiny večerní se všude zavíralo. V sobotu bylo opět nutno si přivstat, aby se do dvanácté hodiny stihlo nakoupit – pokud vůbec byl někde v okolí obchod s daným sortimentem, který měl v sobotu otevřeno. Jinak se muselo někam do středu města, kde bylo několik málo obchodních domů s jejich neustálými návaly a frontami. Obchodní síť tehdy člověka ovládala a vnucovala jeho životu svůj vlastní rozvrh. Obchod byl pán.

    To se částečně změnilo po 1989 alespoň co se týče obchodů s potravinami, kdy zavírací doby přestaly být problémem, což spolu se zánikem kategorie „nedostatkové zboží“ významně ulevilo hospodyňkám. Byl to ale teprve příchod nákupních středisek v polovině devadesátých let s jejich dlouhou otevírací dobou, který poskytl lidem možnost volby nakupovat nejen, kdy se chce jim zachce, ale i jak se jim zachce. Mám na mysli nakupování v podobě uvolněné procházky, kdy si mezi návštěvou jednotlivých obchodů mohu dát kávu v restauraci, popř. navštívit kino. Obchod přestal být pánem a stal se sluhou – byť někdy vlezlým.

    Je mi ovšem znám chór často až nenávistné kritiky nákupních středisek. Je poučné si všimnout, že v tomto chóru stejnou píseň o diktátu konzumu, náboženství konzumu či chrámech konzumu zpívají názorové skupiny, které se jinak vzájemně nesnášejí. V chóru nalézáme v něm jistý druh levicových intelektuálů, kteří jinak spílají kapitalismu za to, že masy na rozdíl od továrníků si mohou dopřát jen velmi nízký konzum. Příčinou jejich nelibosti je zřejmě to, že každým zvýšením blahobytu se jim rozpadá údajný důvod jejich nenávisti vůči tržní ekonomice, kterým před ostatními lidmi a možná i před sebou  samými zakrývají skutečnou motivaci pro svoji nenávist.  Dále v tomto chóru můžeme vidět jistý druh nábožensky či konzervativně založených lidí, které znepokojuje v dějinách dosud neznámý jev, že většinová masa lidí poprvé nežije z úst do úst v podmínkách periodických hladomorů . Vadí jim na tom to, že pod vlivem dostatku lidé ztrácejí pocit ohroženosti a závislosti, který je dříve přiváděl či udržoval ve víře v Boha. A konečně  můžeme spatřit i jistý druh "zeleně" založených lidí, kteří považují za zhoubu pro planetu již samotnou lidskou existenci, což se bojí říkat nahlas a lidský konzum je proto pro ně vítaný náhradní cíl. 

    Je škoda, že manažeři nákupních středisek nepřipomínají jejich návštěvníkům nějakou vtipnou formou existenci všech těch kritiků. Jednak by tím návštěvníkům připomněli, aby svůj komfort nepovažovali za samozřejmost a jednak by některé z nich, kteří to opravdu potřebují, mohli přivést k myšlence, že nejen chlebem je člověk živ.