Proč chodit na demonstrace.

(otištěno 21.6.2019 v Deníku N)

Na adresu masových demonstrací posledních týdnů, které požadují demisi premiéra, je obvykle pronášena kritika trojího druhu:

• Požadavky demonstrantů nejsou legitimní, neboť znamenají snahu změnit výsledek voleb
• Organizátoři demonstrací by si měli založit politickou stranu a shánět pro ni podporu a nikoliv svolávat ty demonstrace
• Demonstrace nemají vůbec žádný význam, neboť je zřejmé, že jejich požadavky nebudou splněny.

První kritika se nezakládá na pravdě. Požadavek na odstoupení se tyká pouze toho, aby předseda hnutí Ano opustil místo premiéra. V žádném případě nežádají, aby hnutí Ano přestalo být součástí vlády a přestalo prosazovat svůj program. Nežádají dokonce ani to, aby předseda hnutí Babiš přestal být jeho předsedou a poslancem. Považují ale za nežádoucí, aby premiérem byla osoba obviněná z trestného činu důležitou institucí našeho státu. Nejedná se přitom o nějaký nedbalostní čin – tj. čin morálně nechtěný – ale o podvod, tj. čin chtěný.

V čem vidí demonstranti škodlivost jeho setrvávání v jedné z nejvyšších ústavních funkcí České republiky?  Existují tři důvody, proč je to nežádoucí.

Za prvé pozice premiéra je mocná funkce a jeho činnost – nebo nečinnost! – má velký dopad na občany. Obavy demonstrantů za situace, kdy tuto moc má člověk v jejich očích pokleslého či nepevného charakteru, jsou proto naprosto racionální.

Za druhé premiér vlády, která je podle ústavy vrcholem výkonné moci, je v zahraničí vnímán jako vrcholný představitel naší země. Vzhledem k našemu členství v EU premiér jedná s představiteli ostatních zemí EU jako na běžícím pásu. Z těchto zemí přitom pocházejí peníze, ze kterých bylo podle obvinění podvodně financováno Čapí hnízdo. Jinými slovy – před zástupci druhých zemí EU za nás jedná člověk, který je obviněn, že vědomě poškodil finanční zájmy jejich vlastních zemí. To rozhodně nepřispívá ke kladnému vnímání naší země v jejich očích. I toho si jsou demonstranti  zřejmě jasně vědomi.

Za třetí je zde ještě jeden důvod. Neodvažuji se tvrdit, nakolik je v současnosti sdílen mými spoluobčany včetně těch, kteří chodí na demonstrace. Nicméně se odvažuji tvrdit, že pro dlouhodobou udržitelnost demokratické formy vlády je nezbytné, aby se vykonávání mocenské funkce považovalo za čest, a to tím větší čest, čím vyšší funkce. Pokud by takové mínění ve veřejnosti převládalo, pak by byli politici pod tlakem dát svoji osobnost do služeb svého postavení, do služeb našeho státu a potlačovat svoje soukromé sklony, bolístky a slabosti. Zdá se mi, že bohužel převládá opačný přístup – považuje se za normální, když politik dá svoje postavení, svoji funkci, do služeb vlastní osoby:  opíraje se  o moc a viditelnost své funkce prosazuje svoje osobní libůstky a osobní záští, mstí se za údajné dávné urážky a hlavně se plně poddá svým slabostem.  Toto privatizování veřejných funkcí je zřejmě důsledkem toho, že o vysoké funkce v našem státě musejí politici bojovat ve volebních kláních, strpět spoustu podpásových ran od druhých protivníků i medií. Když pak projdou „peklem volební kampaně“, jak to nazval jeden z dnešních dominantních politiků, pak je jejich pokušení považovat „dobytou pozici“ za osobní vlastnictví a zaslouženou kompenzaci za námahu téměř neodolatelné. Jediné, co by jim mohlo zabránit podlehnutí tomuto pokušení, by bylo hlasité veřejné mínění. To však doposud chybělo. První tolik potřebnou vlaštovkou změny jsou právě masové demonstrace posledních týdnů. Možná, že nakonec povedou k tomu, aby pan předseda vlády poznal, že bez ohledu na jeho vlastní přesvědčení o své nevině, by se měl zachovat jako opravdový český vlastenec a na funkci premiéra rezignovat. To by měl učinit, i kdyby žádné demonstrace nebyly.

Druhá výtka, že by organizátoři demonstrací měli raději založit politickou stranu a usilovat o volební zisk, je zcela absurdní. Předpokládá totiž, že pobouření nad chováním pana premiéra, nemohou sdílet lidé, kteří volí nejrůznější politické strany s odlišnými názory na celou řadu sociálních, hospodářských, zahraničně-politických a jiných otázek.

Třetí výtka prozrazuje ještě mnohem znepokojivější pohled na lidskou společnost. Zcela ignoruje skutečnost, že k lidské přirozenosti patří stýkat se s druhými lidmi, mluvit s nimi diskutovat s nimi o vlastních názorech, sdružovat se s těmi, kteří jsou vám názorově blízcí a konečně dávat společně s nimi najevo vůči ostatním, jaký je váš názor a postoj k otázkám, které společně považujete za důležité. Tím si lidé navzájem ověřují, že jejich názor není žádná chiméra – něco náhodného, něco, co je důsledkem pouhé přechodné nálady jedince izolovaného od života druhých lidí. Jen díky této lidské potřebě vyjít ze své osamělosti směrem k druhým lidem a považovat je nikoliv na nepřátele a konkurenty, ale za nutné spoluúčastníky vlastního životního příběhu, mohou nakonec existovat národy a státy. Být spolu na veřejném shromáždění má proto účel samo o sobě bez ohledu na to, zda to v daném případě povede k nějakému politickému výsledku. Ano – ne každý velký dav vášnivě přesvědčený o své pravdě v dějinách byl něčím pozitivním. Mnohé davy byly projevem běsnění zla vybičovaného charismatickými vůdci. Mocí a jistotou se opájející masy nacistů a komunistů jsou odpovědné za moře krve a slz prolitých ve dvacátém století. Jenomže tyto davy vždy spojovala a burcovala nenávist k jiným lidem a otrocká poddanost vůči mocipánům.

Nic není oproti tomu vzdálenějšího motivaci účastníků současných demonstrací. Prosazují pouze respekt k určité zásadě, která by měla ve společnosti platit, a sice že alespoň nejvyšší veřejné úřady by měli zastávat pouze osoby, nad nimiž nevisí žádný otazník. K otazníku „Čapí hnízdo“ navíc v posledních dnech přibyly další.  Lidé se na těchto demonstracích neshromažďují proto, že by neměli rádi nebo dokonce nenáviděli pana premiéra a chtěli by využít obvinění vznesených proti němu jako vítané záminky k jeho politické likvidaci. Shromažďují se tam proto, že nemají rádi to, jak se chová – jak ignoruje potřebu potvrzovat zásadu tak důležitou pro dobro naší vlasti.

Nevídané počty občanů na těchto demonstracích jsou rozhodně dobrým znamením pro budoucnost naší republiky!