Projev na festivalu Post Bellum 27.září 2022

In bello.

Vážené dámy a pánové, přátelé Post Bellum.

Název Post Bellum vznikl v době, kdy jsme věřili, že alespoň v Evropě se můžeme těšit z toho, že střet lidí s totalitním režimem založeným na násilí a lži je za námi. Bohužel tomu není tak – žijeme in bello.

Tato válka má s tou minulou dobou společné to hlavní. Jejím cílem není jen nějaké území a nějaké znevolnění a vykořisťování lidí. Nechce pouze zlikvidovat lidskou svobodu rozhodovat s kým a jak chtějí spojit svůj osud. Tato válka chce zničit lidské duše – chce, aby lidé vlastní znásilnění nazývali bratrskou pomocí a byli za to vděčni, chce nejen, aby čiré zlo nazývali dobrem, ale aby za to děkovali!

Náš národ má s tímto pokusem o zničení našich duší bezprostřední zkušenost. Pokus začal v plné míře v roce 1948 a po krátké přestávce pokračoval po zásahu Kremlu a následné okupaci, až do roku 89.

 Společnost Post Bellum odvedla unikátní práci při zdokumentování nesčetných osobních střetů s mašinérii totalitního státu. Tato dokumentace je tak k dispozici budoucím generacím a poskytuje pravdivý obraz o podstatě komunistického režimu.

Není to ale obraz úplný. Je třeba připomínat i ty z našich občanů, kteří byli svědky řádění režimu a jeho ohavných skutků, a přitom museli nejen mlčet, ale byli pod tlakem, aby za to režimu vzdávali veřejný hold. Toto tiché utrpení nesmí být zapomenuto, protože bylo trvalé a postihlo každého člověka, který v sobě nezadusil svědomí. Netrpěli tedy pouze nadprůměrně odvážní a nepoddajní lidé, nýbrž i mnohem větší zástup ostatních. Přitom mnozí z nich nešli do konfliktu s režimem jenom proto, že jim chyběla naděje, že jejich oběť má smysl a může něco změnit.

Bez naděje v boji je těžko možné nějaké vítězství. Dnes opět čelíme ozbrojené vůli z nás udělat zombie. Na Ukrajině lidé obětují mnohem více než se žádá po nás. Udržovat si naději by pro nás měla být samozřejmá povinnost.