Reakce na článek MFD ze dnes 29.9.1993 „Spojí levý Fenix dvě O“
30.09.1993 00:00
Vztah ODS a ODA není soubojem programů, ale svérázných osobností, které nejsou s to soužít v jedné straně, napsal J.Leschtina ve svém komentáři „Spojí levý Fenix dvě O“.
Je pozoruhodné, že tak prominentnímu novináři, jakým bezpochyby JL je, uniká to, co bylo již v červnu 1992 jasné statisícům voličů a co je dnes jasné dvojnásobnému počtu lidí (narážka na tehdejší volební preference – pozn. autora) – totiž že ony „svérázné osoby“ nejsou s to žít v jedné straně, protože se jejich názory na řešení nejrůznějších otázek, na vhodné způsoby politického jednání i samotnou strukturu politické strany natolik liší, že vlastně představují jinou stranu a bylo by nepoctivé vůči voličům nedat jim to najevo.
Odpovědnost ODA za funkčnost koalice v zájmu dokončení reforem a v zájmu zachování zahraniční pověsti ČR jako státu se stabilní vládou vyžaduje samozřejmě tlumení rozdílů a přijímání kompromisů způsobem, který usnadňuje vytváření konsensu uvnitř koalice.
Je však vskutku nešťastné, když toto sebeovládání odpovědné strany vládní koalice vede nějakého novináře k přesvědčení, že dvě zmíněné strany jsou vlastně stejné. Dovoluji si pro osvěžení paměti připomenout ty oblasti, ve kterých měla široká veřejnost možnost poznat rozdílné přístupy obou stran:
1. Hospodářská politika – oblast daní, podpora ochoty občanů investovat (daňové pobídky – pozn. autora), podpora vzniku alternativních zdrojů financování podniků (vznik kapitálových trhů a zlomení monopolu bank – pozn. autora), odpor k regulacím, prosazování nezávislosti národní banky na vládě, obhajoba dalších forem privatizace vedle kuponové metody, ochota k deficitnímu rozpočtu, atd. atd
2. Bytová politika – snaha ODA o vytvoření tržního prostředí urychlenou deregulací
3. Posto ke sdělovacím prostředkům – obhajoba „rad“.
4. Postoj vůči slovenským nacionalistům a postupy při dělení majetku mezi ČR a SR
5. Postoj k politizaci státní správy a kontrolních orgánů
6. Postoj k bezpečnostním službám
7. Postoj k volbě prezidenta
8. Postoj k církvím
9. Postoj k senátu
10. Postoj k sudetoněmecké otázce
11. Postoj k institucím evropské integrace
12. Postoj ke způsobu vytváření koaliční politiky
Za zmínku stojí i srovnání postojů ODA a ODS k důležitým zahraničním událostem
Svoje úvahy o nerozlišitelnosti ODS a ODA rámuje pan Leschtina do obecné úvahy čelit sjednocené levici sjednocenou pravicí. Musím se přiznat, že v této obecné formulaci považuji názor Pana Leschtiny za zcela nesmyslný a dokonce věci pravice za škodlivý. Ukažme to na konkrétním příkladě. Jestliže totiž strana A má šanci získat X hlasů a strana B Y hlasů, pak jejich volební koalice, popř. sloučení má význam jen tehdy, pokud strana AB má šanci získat X + Y + něco navíc. Výjimku z této kalkulace tvoří případ, kdy budˇX nebo Y nebo obojí čísla jsou menší než 5% odevzdaných hlasů. To se však netýká ani ODS ani ODA. Podívejme se schválně, jak by dopadly loňské volby , kdyby se ODA řídila radou pana Leschtiny a uzavřela s ODS volební koalici. Přehled volebních výsledků a jejich analýza vedou k jednoznačnému závěru: ODS/ODA by sice získala více mandátů než samostatná ODS (resp ODS/KDS), ne však tolik, aby mohla vládnout sama ani aby mohla vládnout v koalici s KDU-ČSL. Musela by nutně do koalice přibrat i OH. ODA totiž získala hlasy těch proreformních voličů, kterým byly určité rysy ODS zcela nepřijatelné a kteří by v případě neexistence alternativy ODA dali své hlasy OH a pomohli mu překročit 5% bariéru. Vzhledem k silnému protireformnímu křídlu uvnitř OH by taková koalice znamenala posun ČR doleva – a to vše díky „sjednocení pravicových sil“.
V závěru chci konstatovat, že levice u nás prohrála ne proto, že je roztříštěna (což vůbec není pravda – v parlamentu vystupuje jako jeden muž – nýbrž proto, že pro voliče byla přijatelnější pravicová alternativa. Pokud levicová demagogie začne být populární, tak žádné sjednocení pravice na způsob OF nezabrání jejímu vítězství. A tomu, aby se přízeň voličů neposunula směrem k levici zabrání mnohem jistěji dnešní vládní koalice než vláda jedné strany, ukojené a ztučnělé v jistotě, že volič dá přednost jí bez ohledu na její vady než aby dal hlas opozici reprezentující absolutní zlo.
———
Zpět