Sen začínajícího konzultanta.

Nemám ponětí, jak se mi podařilo být svědkem níže vylíčené události a jakým způsobem se mi staly různé informace a obraty, které uvádím, samozřejmostí.

Událost, které jsem byl svědkem, byla později známá jako Přijetí u Velkých Konzultantů. Proč se užilo adjektiva s velkým počátečním písmenem by mělo být jasné z průběhu onoho setkání.

To se odehrálo v největším sále sedmihvězdičkového hotelu neznámého jména a neznámé lokality. Pokud jste dosud slyšeli pouze o nanejvýš pětihvězdičkových hotelech, pak se nepovažujte za neznalé světa. Existence sedmihvězdičkových hotelů není nikde inzerována. Vědí o nich pouze ti, které takový hotel pozve, a ti nemají sebemenší zájem se o nich komukoliv zmiňovat.

Komfort, který tyto hotely poskytují, je mimo představivost. Tak například nic tak primitivního jako klimatizace se v nich nepoužívá. Vzhledem k rozdílnosti tělesných dispozic lidí znamená užívání klimatizace utrpení pro značnou část hostů. Někteří se otřásají chladem, zatímco jiní se stále potí. V hotelu „seven star“ typu je používána technika zvaná „distance molecule management“, která je jedním z vedlejších produktů výzkumu a vývoje NASA. Tato technika umožňuje, aby pro každého hosta uvnitř hotelu bylo vytvářeno individuální životní prostředí, které se pohybuje zároveň s ním. Takže není problém, aby host A sedící u stolku společně s hostem B, měl kolem sebe vrstvu vzduchu zcela jiné teploty, vlhkosti a „proiontovanosti“ – to poslední je parametr, který je vesměs přehlížen – než jaké se těší host B.

Vzhledem k nesmírné vzácnosti návštěvníků jsou hotely tohoto typu malé, a proto i největší sál měl rozměry, které by sotva stačily k hostině pro průměrnou svatbu – 12 x 16 m. Rozměry přesto bohatě stačily k tomu, aby se u cca 10 kulatých stolů shromáždilo celkem 50 lidí. Většina seděla, ale někteří se pohybovali mezi stoly a zapřádali rozhovory se sedícími. Většina byli muži, ale možná deset z nich byly ženy.

Nešlo však o scénu z nějaké kávové přestávky semináře o posledním vývoji v oblasti užití IT pro SWOT rozbory. Každá osoba v sále byla capo di tutti capi jedné z 50 největších korporací na světě. Ocitly se zde na základě pozvání, které jim zaslal onen hotel. Pozvánka byla vlastně nabídka v tom smyslu, že v hotelu se budou moci setkat přímo osobně s Velkými Konzultanty a vyslechnout si jejich pohledy s možností vznést jednu doplňující otázku. Poplatek za účast odpovídal významu akce, a pokud byste chtěli znát jeho výši, pak jediná rozumná odpověď je: „Ani se neptejte!“. Pro všechny korporace ale byl – vzhledem k jejich velikosti – snesitelný, i když ho často musela schválit i dozorčí rada nebo většina akcionářů.

Účastníci byli vyzváni, aby při oslovení některým z Velkých Konzultantů uvedli korporaci, kterou zastupují a nárůst ziskovosti v minulém roce oproti roku předminulému. Poté mají čekat, zda dotyčný Velký Konzultant naznačí ochotu v rozhovoru pokračovat.

Náhle se otevřely dvojkřídlové dveře a vešel muž, který na první pohled vypadal jako pedel nějaké starobylé univerzity. Tato skutečnost ukázala, že přes všechnu neslýchanou ultra modernost hotelu si jeho management uvědomoval, že některé věci z dávných dob je naopak nutno zachovat.

Muž-pedel dokázal svoji podobnost se starodávnými předchůdci i svým jednáním. Udeřil o podlahu zdobnou holí a zvolal: „Vstaňte, Konzultanti přicházejí!“ Všichni přítomní se velkou rychlostí hnali seřadit do jedné řady, což se jim ale vzhledem k malé šíři místnosti nepodařilo, takže došlo i k určité strkanici jako v nějaké tělocvičně základní školy. Všichni chtěli totiž být v první řadě, podél níž měli Velcí Konzultanti projít dříve, než vystoupili na podium. Veškeré strkanice přestaly, jak když utne v okamžiku, kdy se ve dveřích objevil první Velký Konzultant. A za ním postupně tři další. Veliká Čtyřka přišla kompletní.

Na tvářích všech představitelů megakorporací byla patrná nejen úcta, ale přímo úžas a obdiv smíšený se závistí. Co všechno by dali, aby se jim podařilo alespoň vypadat tak, jak vstoupivší.

Všichni čtyři bez rozdílu se totiž vyznačovali shodnou absolutní nezapamatovatelností. Bylo zřejmé všem, že ať se budou na Velké Konzultanty dívat, jak dlouho budou chtít, ve vteřině, kdy svůj zrak odvrátí, nebudou schopni si vybavit z jejich vzhledu vůbec nic! Přitom již samotné obleky Konzultantů byly něčím ohromujícím – byly zhotoveny z látky nedostupné obyčejným smrtelníkům. Člověk přímo cítil na vlastním těle jejich chmýřovitou jemnost, přičemž zároveň látka přiléhala k tělům jako pláty oceli a zdála se též poskytovat stejnou ochranu. Látka přitom nemohla mít žádnou vlastní stálou a určitou barvu, což bylo neuvěřitelné. V každém okamžiku totiž vypadala barva stále stejně, což ale znamenalo, že se musela při pohybech Konzultantů ve skutečnosti měnit, aby vypadala stále stejně bez ohledu na to, jak se měnilo osvětlení na ní dopadající při pohybu v sále. Přes všechnu tuto výraznost přesahující všechno, na co byli účastníci zvyklí, zůstávali Velcí Konzultanti nezapamatovatelní!

Přítomní však měli pouze několik vteřin na to, nechat se ohromovat pohledem na osoby, které neměli nikdy předtím možnost zahlédnout, ačkoliv jejich firmy byly dlouholetými klienty alespoň jednoho z Velkých Konzultantů. Nastal totiž okamžik, kdy první z Konzultantů se zastavil před jedním z představitelů podnikatelského megasvěta a pravil: „Kterýpak vy jste?“ „Global Octopus Inc., 8.4 %“ vyhrkl oslovený podle instrukcí sdělených hotelem. „To je dobře“ pokýval hlavou Konzultant a oslovil dalšího. „Effective Executions, Ltd., 3 %“. „Musíte se víc snažit!“ reagoval Konzultant a pokračoval „všechno máte v našem rozboru“. Oslovený zrudl a sklopil hlavu. Další oslovený – tentokrát z druhé řady – prohlásil, že identita jeho společnosti je tajná a neví o ní ani její zaměstnanci, kromě něho samotného a jednoho z jeho tajemníků. Je ale připraven, tuto identitu ukázat Konzultantovi napsanou na papírku, což učinil a papírek vzápětí snědl. „Ano, tak to má být!“ prohlásil Konzultant a dodal „my víme o vašem růstu. Je adekvátně relevantní!“ Na tváři osloveného se objevil výraz potěšení vzápětí vystřídaný výrazem soustředěného úsilí porozumět správně tajuplnému vyjádření. Ostatní přítomní vykazovali rovněž snahu porozumět slovům prvního z Konzultantů. Druhý z Velkých Konzultantů využil tázavého ovzduší – nikdo se samozřejmě neodvážil nahlas zeptat – a podal vysvětlení: „Tajuplné tajuplnému!“ Všichni začali horlivým pokyvováním signalizovat, že slova Druhého Konzultanta jim otevřela oči a umožnila nahlédnout něco, co by jim jinak zůstalo navždy skryto. Co to ale bylo a zda všichni nahlédli totéž, se nedalo určit. První konzultant došel až na konec řady, aniž kohokoliv dalšího oslovil, a zaujal místo na podiu. Druhý konzultant se zastavil u předposledního z řady, zahleděl se na něj pohledem, který byl – způsobem přesahující možnosti běžného lidstva – naprosto pronikavý a zároveň zcela prázdný. Dotyčný stačil ještě říct, lépe řečeno vyjeknout: „Universal Synchronisations, Inc, 5 %“ a pak všechno na jeho hlavě znehybnělo. Že se jedná o jeden z nejdůležitějších okamžiků setkání bylo zřejmé z výrazů tváří tři ostatních Konzultantů. Lépe řečeno z naprosté nemožnosti tyto výrazy zjistit. Všichni účastníci až na toho zkoumaného druhým Konzultantem se marně snažili tyto výrazy zahlédnout. Jednoduše se jim nedařilo svoje zraky na tváře těchto Konzultantů zaostřit. Po chvíli Druhý Konzultant skončil zkoumání osloveného a řekl: „Restrukturalizaci odboru 2104 již nemůžete odkládat!“  Tvář osloveného se zalila takovou blažeností, že nabyla výrazu idiota. Na tváři Druhého Konzultanta se na zlomek vteřiny objevil náběh na rozpaky, který ale reflex vytvořený během propracovávání se do postavení Velkého Konzultanta účinně potlačil. Nakonec jenom pokynul hlavou a odebral se na podium.

I ostatní účastníky zaplavil pocit blaženosti a vděku za to, že jim bylo dovoleno být svědkem konzultace mezi klientem a jedním z Velké Čtyřky. Rovněž pochopili, proč nemohli nahlédnout do tváří ostatních Konzultantů. Byl to projev respektu, který uvnitř Velké Čtyřky vládne. Akt udělování konzultace jedním z nich vyžaduje absolutní nepřítomnost ostatních – nehodlají ani v nejmenším naznačovat, zda by se jejich konzultace lišila. Nemohou proto dovolit, aby jiní mohli nad výrazy jejich tváří jalově spekulovat.

Třetí a čtvrtý Konzultant procházeli podél řady způsobem, který nezaujatému pozorovateli – což rozhodně nebyl žádných z přítomných šéfů – připadal jako propojený.  Na rozdíl od prvních dvou šli tito těsně za sebou. A především zastavovali se vždy oba současně u jednoho a téhož účastníka. Z pohledu osloveného stál jeden z nich nalevo a druhý napravo.  Na rozdíl od Prvního a Druhého se Třetí a Čtvrtý z Velkých Konzultantů zastavovali postupně téměř u všech korporátních hlav. U některých se ale nezastavili. Tato skutečnost by měla ohromnou vypovídací hodnotu pro burzovní obchodníky, kteří by za možnost tuto scénu sledovat platili zlatem – pokud by ovšem byli bývali pozváni. U každého představitele korporace se opakovala stejná scéna. Vždy jeden z Konzultantů nastolil informační tok k oslovovanému, zatímco druhý se tvářil numinózně. Po chvíli se role vyměnily. Oslovený vždy natáčel hlavu směrem k tomu, od kterého proudil informační tok. Na první pohled to vypadalo, jako by neexistoval žádný podstatný rozdíl mezi informačními toky od obou Konzultantů a smysl střídání byl pouze v tom, aby oba měli stejné možnosti působení. Pozornější pohled na tvář konzultovaného však vyjevil zásadní rozdíl.  Při informačním toku od levého Konzultanta nabyla tvář optimistického výrazu, zatímco při informačním toku od pravého Konzultanta tvář nabrala výrazu vážného až s náznaky zakaboněnosti.  Po několika prostřídání těchto situací postoupili oba Velci Konzultanti k dalšímu účastníku. Z počátku jsem nechápal, v čem spočívá smysl této metody užité Třetím a Čtvrtým Konzultantem. Rovněž bylo zřejmé, že to nechápou ani ostatní. Náhle se mi ale dostalo osvícení. Je to přeci tak jasné! Jak příznivé, tak nepříznivé informace samy o sobě – byť byly sebepravdivější – nevedou v obyčejných smrtelnících k realistickému chování. Vždy příjemce vychylují mimo správnou cestu! A právě tuto pravdu se nám Velká Čtyřka rozhodla názorně předvést a odhalit tajemství, jak se stát Velkým Konzultantem na rozdíl od obrovských zástupů tzv. „konzultantů“, kteří nejsou nic jiného než konzultanti pokoutní až jarmareční.

Velká Čtyřka si za tímto účelem rozdělila role. První a druhý Konzultant navodili svým jednání atmosféru numinózna, aby přeladili a vyostřili vnímání šéfů globálních korporací patřičným směrem, tj. obrazně řečeno od EBIDTA k neviditelnu. Pak mohl třetí a čtvrtý Konzultant předvést, v čem spočívá tajemství skutečné Konzultace na rozdíl od toho, s čím se musí spokojit běžní klienti: ve schopnosti jedním informačním tokem sdělovat jak pozitivní, tak negativní zprávy nerozpletitelným způsobem!

Můj sen skončil v okamžiku, kdy celá Velká Čtyřka stála na podiu a sálem zněl bouřlivý nepřetržitý potlesk. Zahlédl jsem ještě, že po tváři jednoho z šéfů se koulely slzy. Byl to capo di tutti capi firmy Pantocrator, Inc., která právě uváděla na trh kulomet Gatling Belzebub schopný vystřelit 6000 ran za minutu s účinným dostřelem na 9 km! Z výrobní náplně oné firmy by člověk předpokládal, že začne slzet jako poslední – pokud vůbec. Tady ale slzel jako jediný. Vysvětlení, proč tomu tak bylo, zná – snad – pouze Velká Čtyřka. Já jsem ale byl přesvědčen, že to byly slzy sebelítosti vyvolané ohromujícím poznáním. Totiž, že sebemocnější zbraně jsou ničím proti konzultacím náležitého obsahu poskytnutých náležitým subjektům v náležitý čas.

Pak jsem se probudil.