Shrnutí komunistického agitpropu (agitace a propaganda) v Československu.

   Nedávno jsem objevil svoje poznámky o komunistické propagandě, které jsem si pořídil někdy v osmdesátých
letech. Sté výročí bolševické revoluce je vhodný okamžik k jejich zveřejnění.

Pod tímto pojmem si nesmíme představit jen nějaké letáky či plakáty KSČ, popř. stranické noviny. Před listopadem 1989 platilo, že všechny noviny, časopisy, rozhlasové a televizní stanice hlásaly jednu a tutéž verzi skutečnosti. Totální ovládání obsahu všech veřejných sdělení je jedním ze znaků totalitní povahy státu.

   Ovládání se týkalo nejen toho, o kterých událostech a faktech se mohlo mluvit a jakým způsobem, ale stejnou měrou i toho, o čem se naopak mluvit nesmělo. 

   Důsledkem tohoto přístupu byl absurdní obraz světa, který popíral obyčejnou lidskou zkušenost a nemohl proto zobrazovat žádný existující svět. Fotografie Prahy, kde místo Václavského náměstí je vodní nádrž a všechny ostatní věci nezměněny včetně tramvajových kolejí mizejících a znovu se vynořujících z vody, je sice bizarní, ale stále ještě může zobrazovat realitu. Avšak fotografie zachycující chodce na sluncem zalitém Václavském náměstí, jejichž stíny míří u každého jiným směrem, realitu zachycovat nemůže. Komunistická propaganda předkládala k věření obdobně nemožný vykonstruovaný svět.

   Mezi propagandou zobrazující domácí svět a propagandou zobrazující zahraničí byl velký rozdíl.  Člověku neznalého poměrů v tehdejším Československu by se obraz života podávaný propagandou jevil velmi bizarní, ale pořád ještě možný. Připadalo by mu např. bizarní, že se v zemi neodehrávají žádné demonstrace a stávky nebo že se voleb zúčastní přes 99 % voličů. Jenomže neexistence demonstrací a stávek nebyla ničím logicky nemožným. A jelikož komunistická moc  dovedla zařídit, aby se nikdo neodvážil byť jen pokusit stávku nebo demonstraci zorganizovat, byly zprávy tohoto typu dokonce pravdivé.

    Zcela jiná situace byla, co se týče referování o událostech v zahraničí, kam komunistická moc nesahala a kde svobodně jednali živí lidé.

Komunistický agitprop měl tři nástroje:

1. Lež

2. Zamlčování nepohodlných faktů, které nešlo vysvětlit z pozice marxismu.

3. Vytváření fiktivního světa totálně odpovídajícího marxistickým poučkám

    Jako majstrštyk lži lze uvést televizní reportáž z dubna 1978, která mimo jiné ukázala náhrobek M.L.Kinga. Kamera na něm spočinula na dost dlouhou dobu, aby si divák všiml následujícího nápisu:

Free at Last, Free at Last

Thanks God Almighty

      Free at Last

Divák nemusel mít sebemenší znalosti angličtiny, aby viděl, že se tam vyskytují dva odlišné výroky. Přesto hlasatel tento text přečetl jako

Konečně svoboden, konečně svoboden, konečně svoboden.

Hlasatel tedy vypustil ten odlišný výrok -"díky Bohu všemohoucímu".A jelikož slovo "God" znala přinejmenším většina diváků, muselo jim tak být jasné, že hlasatel zamlčel něco o Bohu.

Divákům se tím říkalo: Vy všichni vidíte, jak lžeme! Ale vy s tím nemůžete nic dělat. Pokud začnete o tom mezi sebou nahlas mluvit,  pak se dopustítepobuřování a na to je až 5 let vězení (§100 tehdejšího trestního zákona). Cílem bylo zlomit ducha lidí.

    Co se týče zamlčování, příkladů je nepřeberně, ale jako nejvhodnější mi připadá to, jak agitprop popisoval válku ve Vietnamu. Nejde o zamlčování teroru komunistických partyzánů vůči civilnímu obyvatelstvu, metodického masakru ve městě Hue v 1968 či masivní přítomnosti severovietnamských vojsk, které tvořily naprostou většinu tzv. "jihovietnamských vlastenců". Jde o to, že za celou dobu více než desetiletého konfliktu se podle komunistické propagandy ani americké ani jihovietnamské armádě nepodařilo ani zranit natož zabít jediného komunistického partyzána i přes líté boje. Jednoduše o nich nepadla ani řádka.  Američané a Jihovietnamci zásadně zabíjeli pouze starce, ženy a děti. Naproti tomu ani při agitpropem pohotově oznamovaných ofenzívách "partyzánů" v ulicích měst či raketových útocích na tato města nikdy nezahynul žádný civilista. A lidé se museli tvářit, že tomu věří a že na tom neshledávají nic podivného.

   To ale nebylo vůbec to nejhorší. Tím byla celých 41 let vytrvalá snaha agitpropu vtěsnat děje ve světě to marxistických pojmů. Jedna  ukázka této snahy, která je stoprocentně orwellovská, je projev tehdejšího generálního tajemníka KSČ Gustava Husáka z 18.dubna 1975, kdy označil vpád polpotovských hrdlořezů do Phnom Penhu jako "vítězství pracujícího lidu". Následující genocida spácháná Rudými Khméry nestála na další skoro 4 roky agitpropu za jedinou zmínku. Neměl k dispozici potřebné marxistické pojmy, a proto mlčel. Těžko najít v historii příklady, kdy zamlčování mělo tento ďábelský charakter.

   Přemýšlel jsem, jak v dnešním čtenáři navodit pocity podobné těm, které jsme zažívali v komunistické době při sledování komunistické propagandy. Bude se jednat o pocity pouze podobné, neboť dnešní čtenář může následující řádky kdykoliv přestat číst a už se k nim nikdy nevracet. Za vlády komunistů však propagandě uniknout nešlo. I kdybyste si sám zacpal uši, abyste v obchodě - ve frontě - neslyšel puštěné rádio po drátě a zásadně nekupoval žádné noviny a pečlivě volil časy poslechu domácího radia a televize, mimo zprávy a komentáře, nešlo z vědomí vytěsnit skutečnost, že propaganda je hlásána všemi možnými kanály, aniž by se dalo proti ní byť jen na ulici vykřiknout bez těžkých následků.

    S toutovýhradou uvádím v následujících řádcích souhrn tvrzení komunistické propagandy. Tato tvrzení byla vždy hlavními tezemi propagandy a v archivech se dají nalézt bezpočty konkrétních příkladů v tehdejších mediích. Provedl jsem jenom jednu manipulaci.
 Dal jsem do hromady tvrzení, která ve skutečnosti byla v daném mediu pronesena v trochu jiný čas nebo na jiném místě. Tak například základní a neměnná poučka propagandy (která se vtloukala dětem do hlav už ve škole) byla, že v západních zemích vládnou "vládnoucí monopoly", přičemž parlamenty, vlády, nekomunistické odbory, stranya nekomunistické noviny jsou jejich loutkami a přisluhovači.  Zároveň propaganda vždy radostně hlásila rozpory uvnitř těchto zemí. Výsledkem pak byl celkový obraz, který nedával žádný smysl.

Takže tady je můj pokus převyprávět to, co nám o světě říkala komunistická propaganda:

"Vývoj v USA je ve znamení prohlubující se politické a ekonomické krize. Narůstající krizové jevy jsou zcela zákonité a zákonité je i jejich narůstání. Obrovské výdaje na zbrojení a válku ve Vietnamu podniknuté ve snaze zabránit hospodářské krizi způsobily krizi ekonomickou. Vládnoucí imperialistické kruhy přesto žádaly ústy svého představitele Nixona další pokračování ve válce. Proti svému exponentovi Nixonovi využívala reakce i aféry Watergate, rozdmýchané sionisty a vojensko-průmyslovým komplexem na stránkách Washington Postu za účelem odkrytí morálního bahna vládnoucích tříd. Vládnoucí kruhy napadaly také politiku americké vlády v oblasti styků s SSSR, kdy reakce prosadila v Kongresu provokační dodatky k obchodnímu zákonu. Reakční většina Kongresu USA zamítla další požadavky reakčních kruhů na pokračování války ve Vietnamu, které přednesl prezident Ford, který také obhajoval politiku spolupráce s SSSR proti útokům ze strany realisticky smýšlející většiny Kongresu, který zcela ignoruje přání amerického lidu.

   Do slepé uličky se dostala americká politika vůči Kypru. Vládnoucí imperialistické kruhy spolu s reakčními kruhy NATO v zoufalé snaze zabránit roztržce mezi Řeckem a Tureckem rozdmychávají řecko-turecký konflikt na ostrově, aby ohrozily samostatnost ostrova. Po vystoupení Řecka z NATO z rozhořčení nad nerozhodným postojem NATO vůči invazi Turecka vyvolané pikly řecké reakce proti ostrovu, snažily se USA vypudit z NATO v rámci jeho horečného lepeníi Turecko. Ve snaze zbavit se nutnosti vydržovat v Turecku své základny a posílit tak svůj vliv v této oblasti, využily vládnoucí imperialistické kruhy USA nálady americké veřejnosti proti vojenským výdajům v zahraničí a vyhlásily pod záminkou turecké invaze na Kypr jimi podporované embargo na vývoz zbraní do Turecka, který jim přinášel tučné zisky. Na tento krok odpovědělo Turecko zabavením amerických základen.

   Reakční síly šíří pomluvy o politice uvolňování jakoby prý přinášelo jednostranné výhodySSSR. Ve skutečnosti to byla mírová ofenzíva SSSR, která donutila západní mocnosti k pro ně výhodné spolupráci a měla by umlčet ty, kteří hovoří o tom, že SSSR byl ke spolupráci donucen svým zaostáváním. Široké možnosti obchodní výměny jsou však zřejmě trnem v oku v očích vládnoucích monopolů, které se obávají poklesu zisků vlivem rostoucího obchodu. Na zákulisní machinace naftových monopolů je pádnou odpovědí spolupráce sovětských a amerických naftařů při průzkumu možností drancování sovětského ropného bohatství, která je terčem zuřivých útoků senátora Jacksona, exponenta naftových monopolů. Realistické kruhy na západě si totiž uvědomují, že ze současné krize kapitalismu, jejímž původem je sama jeho podstata a jejímž původem byly veliké zbrojní výdaje, není východiska a že jediným východiskem je rozvíjení obchodních styků s SSSR. Tak je západní kapitalismus zatlačen do defenzívy, kterýžto fakt nezakryjí žádné pomluvy o jednostranných výhodách pro SSSR.

Krize těžce doléhá na bedra pracujících, neboť monopoly ve snaze udržet si zisky zvyšují ceny a propouští pracující, kteří jsou objektem zvýšeného vykořisťování. Příznačné pro roztříštěnost a chaos kapitalistického systému je současná likvidace malých a středních podniků velkými koncerny. Třídní boj se zostřuje podle zákona o zostřování třídního boje, čemuž se kapitalisté snaží čelit licoměrnými řečmi o třídním smíru a společných obětech. Zde je patrná reakční a přisluhovačská role amerických odborů. Tato se neomezuje na zradu hospodářských zájmů pracujících. George Meany (předseda konfederace amerických odborů), věrný to sluha vládnoucích monopolů, napadal nevybíravými slovy i politiku vládnoucích  monopolů vůči SSSR. Hroutí se ideály konzumní společnosti halasně vytrubované buržoasní propagandou používající náboženství k otupění spravedlivých požadavků pracujících na zvýšení konzumu.Jaký to propastný rozdíl oproti socialistickému zřízení, kde se pracující plně zapojují do řešení otázek zásobování vnitřního trhu.

Snižování mezinárodního napětí je zákonitý historický proces - nevyhnutelný důsledek  platnosti objektivních zákonů historického vývoje. Je proto nutno nespoléhat se na to, že se děje samo a je nutno ještě více nesmiřitelně mařit úsilí reakčních kuhů o jeho zastavení vyvoláváním napětí. I přes širokou podporu politiky zmírňování napětí u amerického lidu nesl se nedávný projev prezidenta Forda v duchu zkrachovalého antikomunismu s ohledem na blížící se volební frašku prezidentských voleb. Přesto jak prohlásil prezident Ford bude úsilí o zmírňování napětí pokračovat. Reakční pomluvy v listu Washington Post, který napsal, že detente otevřelo novou kapitolu v dějinách vzájemných vztahů , tomu nemohou zabránit. Buržoasní apologeti ve svých útocích na politiku zmírňování napětí prováděnou buržoasními vládami používají s oblibou tzv. teorii konvergence o domnělé nevyhnutelnosti sblížení obou světových společenských systémů. Zuřivé útoky proti socialismu mají zastřít nemožnost smíru mezi kapitalismem a socialismem. Mohutný nástup komunistických sil na celém světě vyvrátil argumenty buržoasní propagandy o údajně rostoucím nebezpečí komunismu.

          V poslední  době jsme svědky odhalování afér zákulisních manévrů imperialistické agentury CIA na stránkác imperialistického tisku. Buržoasní apologeti CIA se snaží veřejnost zmást tvrzeními, že se USA přiblížily policejnímu státu. Kterak je však možno, že maoistická špionáž může v USA  nerušeně operovat a předávat maoistům důležitá státní  tajemství. Pokroková veřejnost je tím pobouřena a žádá zrušení kartoték, které CIA vytvořila pro sledování tzv. nepřátelských elementů. Temné zákulisní pikle CIA podnikané pro vyvolání antikom unistické hysterie v Portugalsku se setkaly s rozhodným odporem portugalského lidu. Tajné fondy CIA sloužily k podplácení stoupenců zuřivého antikomunismu. Fašistický klérus se nezdráhal využít náboženských přežitků v některých řadách portugalských mas a rozpoutal hysterickou kampaň o údajné nesmiřitelnosti mezi náboženstvím a nesmiřitelným bojem proti náboženskému světovému názoru. Imperialisté spoléhají na zaostalost určité části portugalského lidu, která proti vůli portugalského lidu brzdí revoluční proces, který je nezadržitelný. Demagogické poukazování na volební výsledky má umožnit imperialistům vnutit portugalskému lidu svoji vůli.

Na frontě národně o svobozeneckého boje CIA platila a řídila akce rozbíječských hnutí v Angole. Buržoasní propaganda se svými pomluvami a výmysly o údajné přítomnosti kubánských jednotek snažila zakrýt internacionální charakter pomoci kubánských revolucionářů záměrným bagatelizováním přítomnosti rasistů JAR, která - jak přiznal buržoasní list Washington Post, je neblahým faktorem v celém konfliktu. Imperialistické centrály se nestydí tisknout výmysly o údajné sovětské vojenské přítomnosti, ačkoliv je všeobecně známo, že SSSR Angole poskytuje všestrannou pomoc.

Avšak síly světového míru se nedají zastavit. Mohutné sovětské ozbrojené síly jsou připraven y odrazit každý pokus o narušení míru a dát agresorovi pádnou odpověď. Stupňující se útoky reakčních kruhů, růst vojenských rozpočtů NATO - toto vše doprovází nezadržitelný ústup reakčních sil z mezinárodní scény. Mírová ofenzíva a politika SSSR nejlépe vynikne, porovnáme-li vojenské rozpočty USA a SSSR. USA věnují na zbrojení 1/3 rozpočtu, SSSR 1/12 a stále jej snižují. Strana a vláda věnují ozbrojeným silám  SSSR velkou péči, díky níž sovětská armáda dostává nové mohutné zbraně.

Kolo dějin nelze zastavit, což nás musí vybízet ke zvýšené bdělosti a úsilí!"

Tolik drobná ukázka propagandy, kterou jsme museli mlčky snášet před listopadem 1989. Její schizofrenie nás může šokovat jen tehdy, pokud si neuvědomíme, že zcela přirozeně vyplývá z prvotní absurdity samotného marxismu, na který trefně poukázal před více než sto lety G.K.Chesterton. Volně cituji:

"Marxisté jsou zvláštní lidé. Tvrdí, že objevili zákony dějinného vývoje, které bez ohledu na lidské myšlenky a hodnoty řídí vývoj společnosti. A teď chodí a neustále nás vyzývají, abychom se konečně začali těmito zákony řídit. Jinými slovy, abychom změnili svoje myšlenky a hodnoty a nebránili zákonům vývoje nás řídit!"