Slyšte pravdivou pohádku!

Otisknuto 20.12.2011 v MFD

    Václav Havel dostal naší zemi do povědomí celého světa způsobem, který nám mohou ostatní právem závidět: pohádkou se šťastným koncem, která byla na rozdíl od jiných pravdivá. Bojovat pouhými slovy proti organizované a ozbrojené zlobě se muselo jevit jako úsilí sice heroické, avšak v nepohádkové realitě našeho světa odsouzené k porážce.  Ono však nejenže vedlo k vítězství, ale jeho hlavní představitel se během několika měsíců přesunul z vězení na starobylý královský hrad za jásotu velikých zástupů. Tyto obrazy obletěly celou Zem.  Mocní našeho světa se předháněli v úsilí setkat se s tímto člověkem, který se choval zcela jinak, než jak radil odvěký pragmatismus přežívání a počítání divizí.  Naše země se tak stala v jejich očích téměř okamžitě alespoň v morálním smyslu součástí Západu navzdory komunistické minulosti. Země, kde se mohl udát příběh Václava Havla, musela přeci být duchovně v mnohem lepším stavu, než se předtím domnívali.  Dlouhá léta jsme sklízeli zcela bezpracně politické i jiné dividendy z tohoto závěru. Poslední hold, který mu nyní světoví státníci i media vzdávají, by nám měl tuto skutečnost připomenout. Dividendy už nebudou!

     Chtěl bych v tomto čase smutku a vzpomínání připomenout událost, bez níž by se všechna uvedená sláva nekonala. Když byl Václav Havel ve vězení na počátku osmdesátých let, byla mu nabídnuta možnost být ihned propuštěn, pokud emigruje. To muselo být obrovské pokušení. Připomeňme si, že vězení tehdy bylo něco mnohem horšího než dnes. A připomeňme si hlavně, že tehdy byla komunistická říše stále na postupu. Agresí proti Afghánistánu dala najevo, že její vůle ke světovládě neumdlévá. I Západ za hradbou svých zbraní se odvážil nanejvýš doufat, že se ona vůle nakonec někdy v následujících desetiletích vyčerpá. Kontrast mezi bezmocí vlastních zbraní-slov a světodějnou mocí vůle opřené o obrněné divize, se musel Havlovi tehdy jevit nejpalčivěji. Na jedné straně perspektiva opakovaných návratů do vězení kvůli boji, který je podle všeho marný, a na druhé straně svobodný život na Západě.

    Dnes víme, jak jeho rozhodování dopadlo a jaké plody tehdy neviditelné nakonec přineslo. Nad touto pravdivou pohádkou bychom se však neměli pouze dojímat. To by byl velmi nebezpečný sebeklam. Tato pohádka je veřejným důkazem, že skryté rozhodování každého z nás ve prospěch té lepší naší stránky může přinést v té chvíli netušené dobré následky. Platí to však i naopak. Nenechte se mýlit: pravda a láska skutečně zvítězí nad lží a nenávistí!