Volby a peníze.

   Otištěno 13.8.2010 v MFD pod názvem „Peníze volby nevyhrají“

     Vyslovením důvěry vládě máme volby definitivně za sebou. Byla by ale škoda na ně zapomenout. Byly to totiž volby překvapivé. Nečekané úspěchy jedněch stran spolu s nečekanými neúspěchy jiných stran budou zajímavým tématem pro mnoho badatelů i inspirací pro mnoho politiků v budoucnu. Rád bych do diskuse přispěl zamyšlením nad tím, jak ve světle těchto voleb obstojí rozšířená představa, že o výsledku rozhodují peníze, tj. čím více peněz tím více billboardů a hluku a tím více voličských hlasů. Potenciální volič je v této představě něco jako vzdušný balón, který se sice může pohybovat na všechny strany, ale nakonec doletí tam, kam vanul vítr nejsilněji a nejdéle.

     Tato představa je zcela zřejmě chybná v případě těch skoro 40 % nevoličů. V jejich případě se dá dokonce tvrdit, že na ně byl vyvíjen nátlak nejsilnější, neboť k volbám je chtěly dostat peníze všech stran dohromady. Avšak ani všudypřítomnost  stranických billboardů a letáků a inzerce s těmito lidmi nepohnula. Tito lidé  tvoří první skupinu penězi velmi málo ovlivnitelných obyvatel a je to skupina o mnoho větší než počet příznivců kterékoliv strany.

     Další skupinu tvoří oněch 6 % z celkového počtu oprávněných voličů , kteří hlasovali pro KSČM. Předvolební papírová propagace této strany byla téměř neviditelná. Lidé, kteří jí volili, její billboardy a letáky nepotřebovali. Je ovšem možné, že větší rozpočet na propagaci jejích hesel by zviklal některé z nevoličů, aby dali hlas KSČM. Uvážíme-li těsnou příbuznost hesel KSČM a hesel ČSSD propagovaných řádově vyšším rozpočtem, pak musíme usoudit, že rezervoár takovýchto mobilizovatelných nevoličů byl využit především ČSSD. Peníze tedy v případě KSČM mohli hrát roli v tom smyslu, že díky nízkému rozpočtu volili někteří lidé ČSSD místo ní. Sotva ale někdo volil ODS či TOP 09 jenom proto, že bylo málo plakátů KSČM.

     Neúspěch ČSSD (13 % z oprávněných voličů) navzdory více než dostatečnému rozpočtu je další ranou představě o všemohoucnosti peněz. Agitaci ČSSD nemohl uniknout nikdo, kdo se vycházel z domu – nemluvě o televizi. Neexistuje žádný racionální důvod věřit, že dalších sto milionů vrhnutých na její kampaň by přidalo nějaké procento. To už spíše existují důvody, že hlasy by přidal rozpočet menší – opulentní kampaň musela některé chudší lidi odradit.

     Pro ODS (12 % z oprávněných voličů) platí to samé snad jen s tím rozdílem, že vzhledem k jejímu elektorátu by skromnější kampaň hlasy ani nepřidala ani neubrala. Její dvouprocentní ztráta oproti ČSSD rozhodně nebyla způsobena tím, že někde měla ODS méně billboardů nebo méně inzerce než ČSSD.

     Vzhledem k již zavedené existenci obou stran se dá s jistotou říci, že jejich voliči hlasovali podle chování a výroků představitelů obou stran v minulém období a během kampaně a samotná objemová  mohutnost kampaně na ně měla minimální vliv.

      Ranou z milosti  představě o moci peněz  je pak úspěch TOP 09 (11 % z oprávněných voličů).  Rozpočet  sotva desetinový oproti ČSSD a výsledek srovnatelný. Ano jistě - museli vydat několik desítek milionů na to, aby je voliči brali vážně. Je ale fascinující otázka, kde ležela prahová hodnota peněz na kampaň, nad kterou TOP 09 již utrácela zbytečně. Myslím si, že leží níže než vydaný obnos. 

      Jediný volební výsledek, kde by se dalo mluvit o úměrností mezi množstvím peněz na kampaň a počtem získaných hlasů, je výsledek VV (6 % z oprávněných voličů). Na rozdíl od TOP nedisponovala tato strana žádným celostátně známým politikem. Dostat se do povědomí voličů jako vážně míněná kandidátka vyžadovalo tedy kampaň o určitém minimálním objemu. Nicméně samotné peníze/kampaň voliče VV nevytvořily. Ty "stvořila" silná nespokojenost se stavem politiky a touha po změně, po něčem novém, nezkaženém.

      Takže sice platí "bez peněz do voleb nelez", ale zároveň neplatí, že dva sudy dukátů znamenají dvakrát tolik hlasů co jeden sud dukátů.  Pouhý měšec může být více.