Záhadné a škodlivé ticho

  Otištěno v MFD 22.11.2010

V posledních týdnech se v mediích vyskytují zprávy o nebezpečí, že velké státy budou snižovat hodnotu vlastních měn ve srovnání s měnami druhých států s cílem zlevnit svoje zboží a služby a tak zvýšit jejich vývoz do těchto druhých států. Takový krok by mohl přirozeně vyprovokovat „postižené“ státy k tomu, aby provedly totéž. Pokud by se tak stalo, byli bychom svědky konfliktu, kterému media zcela automaticky dala jméno „měnová válka“. Na rozdíl od klasických válek by sice neumírali vojáci na bojištích a civilisté v bombardovaných městech, ale zanikala by pracovní místa a státní finance by začaly krvácet. Něco takového by ale v současném světě mohlo vyvolat stejné pozdvižení a vzájemnou nenávist mezi národy, jaké v minulosti nakonec vedly k válkám opravdovým. 

Nebezpečí měnových válek je skutečné a jejich eskalace do něčeho ještě horšího není žádná chiméra. Zatím naštěstí u vlád klíčových zemí převládl rozum a vědomí, že hrozící konflikt by neměl vítěze, ale pouze dlouhý seznam poražených. To ale neznamená, že jsme za vodou. Nemůžeme nevidět zoufalou absenci jakékoliv elementární osvěty o povaze problému cílené na laickou nicméně politicky aktivní veřejnost. Politici mlčí a vyjádření ekonomů jsou pro veřejnost srozumitelná asi tak jako egyptské hieroglyfy.  Příklad: Media mluví o tom, že americká centrální banka se rozhodla „napumpovat“ do ekonomiky USA 600 miliard dolarů. V laickém příjemci této zprávy se tím vytváří představa, že v USA se začaly tisknout bankovky, které se rozhazují z helikoptér mezi občany.  V lepším případě se čtenář dozví, že centrální banka USA bude za těch 600 miliard nakupovat vládní dluhopisy. Laický čtenář tak usoudí, že centrální banka půjčuje americkému státu peníze, který je pak nějak „pumpuje“ do ekonomiky.  Laický čtenář nemá šanci se dozvědět, jak je to doopravdy. Totiž, že centrální banka bude tyto vládní dluhopisy nakupovat od komerčních bank, které za určitých okolností rády dluhopisy mění za peníze, neboť na rozdíl od dluhopisů mohou peníze, které jim centrální banka za prodané dluhopisy připíše na jejich účet, použít částečně jako povinnou rezervu, kterou jim zákon předepisuje mít uložené u centrální banky a zbývající většinu (cca 90%) půjčit podnikatelům či spotřebitelům.

 Masová ignorance voličů v demokratických státech o povaze ekonomických záležitostí, které mají bezprostřední dopad na jejich životní úroveň a perspektivy, vytváří nesmírný prostor pro demagogy a populisty. Je zázrak, že se ještě nevynořili a demokraticky nesmetli současné rozumné vlády. Na zázraky však nelze trvale spoléhat.

V této souvislosti musím zmínit ještě jednu záhadu. Před několika měsíci byla media zaplavena zprávami o hrozícím bankrotu Řecka a následnými vysokými náklady na jeho odvrácení způsobenými existencí společné evropské měny. Ihned se objevilo množství úvah, jak škodlivým podnikem bylo přijetí eura jakožto společné měny pro státy s rozdílnými typy ekonomik. Čekal jsem, že nyní na pozadí všech těch zpráv o hrozících měnových válkách bude připomenuto – alespoň našimi politiky – že hlavním ekonomickým důvodem pro přijetí eura byla právě potřeba navždy v EU znemožnit vypuknutí měnových válek. Ale kde nic tu nic. Fakt, že EU žádné měnové války díky euru nehrozí, není veřejnosti připomínán.  Nevidím v tom žádné spiknutí. Pozitivní zprávy totiž v nejlepším případě nudí a media se ničeho tak nebojí, jako svoje čtenáře nebo posluchače nudit. Ale co naši státníci. Proč mlčí?